Třídenní roadtrip v severních Čechách

Dominika

Právě svítá a my se probouzíme u malebného rybníka v obklopení krásné přírody. Jsme mimo civilizaci – jen já a Filip. Společnost nám dělají kachny plující po rybníčku a kravky pasoucí se kousek od našeho zapůjčeného Vanu Sharehappiness.cz. Takhle si představuju svobodu! Krajina okolo nás je dechberoucí, zhluboka dýchám a pozoruju… Snažím se zapamatovat každý moment a uložit si ho do paměti, jak se probouzí příroda, jaké zvuky a vůně cítím. A najednou mě zaplavuje vlna vděčnosti za to všechno, co okolo sebe vidím a uvědomuju si, jak jsme se my lidé odpojili od toho, co nám dává energii. Toužím být čím dál víc v propojení s přírodou a znovu se napojit… Je to totiž boží!

 

Rozhodli jsme se prozkoumat pár míst ve Šluknovském výběžku, Českém Švýcarsku a v Lužických horách. Půjčili jsme si na pár dní dodávku ShareHappiness tzv. „Roubencar“ a vyrazili jsme do kraje roubenek. Náš výlet začal u malebného rybníka ve Šluknovském výběžku, který jsme objevili na bezkempu.cz a nemělo do žádnou chybu. Naprosto dokonalé místo. Druhý den jsme vyrazili na Vlčí horu, kde sídlí česká přírodní kosmetika Nobilis Tilia a pak jsme si udělali krásný výlet Kyjovským údolím přes Brtnický hrádek. Potkali jsme jen pár lidí – ano, byl všední den, ale i tak to bylo hodně zvláštní. Rozhodli jsme se pro tento okruh, protože jsme nechtěli navštěvovat klasická turistická místa jako je Pravčická brána a Hřensko, které mají lidé spojené s Českým Švýcarskem. A rozhodnutí to bylo skvělé! Večer jsme přejeli do vesničky Chřibská, kde je vyhlášená restaurace Na Stodolci a tady jsme také zůstali. Doporučujeme!

Další den jsme přejeli do Lužických hor, kde jsme objevili krásně zrekonstruovaný mlýn Světlík, který zachránila parta kamarádů. Pak jsme se vydali na Křížovou cestu na Křížovou horu ve vesničce Jiřetín pod Jedlouvou. Tohle místo má neuvěřitelnou atmosféru a energii. Odpoledne jsme si užívali našeho Roubencaru, protože nebylo úplně vlídné počasí. A přemístili jsme se na louku pod lesem s vyhlídkou na hrad na náš další spací spot objevený opět na bezkempu.cz.

Poslední den výletu jsme se probudili v pět hodin ráno a vyrazili jsme na tzv. Střední vrch Prysk, kde jsme měli Lužické hory jako na dlani. Krásný zážitek! Poslední zastávkou byla Panská skála – nádherný přírodní útvar vypadající jako varhany a pak už jsme si to namířili do Prahy, ale ještě se zastávkou v restauraci Na Pekárně, kde vládne šéfkuchař Vašek Frič.

Byly to nádherné tři dny a my jsme si uvědomili, jak krásné to tady máme! Čechy nejsou jen Sněžka, kam proudí davy lidí, ale je tady spousta míst, která nejsou ještě tak úplně objevená a nás láká tahle místa navštěvovat. Takže letošní prázdniny budou ve znamení #letovcechach. A Roubencar? To je naprostá láska! Nic nám nechybělo – pohodlné matrace, v kuchyňce je vše potřebné, barevná hvězná obloha je největší úlet, vše krásně ve dřevě… A ten příběh? Luky a Veru, – díky za to, že sdílíte své štěstí a za to, co děláte! Rozdáváte lidem spoustu radosti.

Kousek od Afriky, ale pořád v Evropě

Dominika

Když jsme vybírali místo, kam pojedeme přes silvestra, věděli jsme, že jsme limitováni časem. Zkoumala jsem různé země, ale přišlo mi všechno moc daleko, na tak krátký čas… Pak jsem si začala procházet Kanárské ostrovy, které jsem měla zařazené jako destinaci, která je spíše pro seniory a milovníky „all inclusive hotelů“. Čím více jsem si četla o Tenerife, tím více jsem cítila, jak mě tenhle ostrov přitahuje. A tak jsme vyrazili a strávili tady krásných sedm dnů. Tenerife předčilo naše očekávání.

Let je poměrně krátký cca 4,5 hodiny – přímo z Prahy se Smartwings. Kousek od Afriky, ale pořád jsme v Evropě. Krásné pláže a báječné treky v horách. Celý týden modrá obloha! Krásných 28 stupňů a k tomu koupání v divokém oceánu. Teploty jsou příjemné po celý rok. Výborné jídlo! Na ostrově jsou skvělé restaurace a některé z nich mají i michelinskou hvězdičku.

Každý si tu přijde na své! Můžete nehybně ležet u bazénu a nevystrčit nos z resortu nebo se můžete vydávat na výlety a objevovat zdejší krásu. My jsme si zvolili tu druhou možnost. V jednu chvíli jste v plavkách na pláži a v druhou chvíli jste v péřovce a podnikáte výšlap na sopku Teide, kde můžete vidět i trochu sněhu. Pořád jste na stejném ostrově. Tyto dvě aktivity od sebe dělí pouhých 50 km. Prostě ideální místo!

Vyrazili jsme se podívat na krásnou horskou vesničku Masca, ke které se lze dostat jen po velmi úzkých serpentínách. Když potkáte v protisměru autobus, tak to je trošku adrenalin. Přes den tam proudí davy turistů, vyplatí se tedy vyrazit až na západ slunce. Atmosféra Mascy je nádherná. Jih Tenerife je suchý, vyprahlý, ale tady je najednou spousta zeleně – palmy, kaktusy. Prostě nádhera a kaktusová zmrzka k tomu. 🙂 Další velký zážitek byl Národní park Teide. Tady jsme strávili dva dny – pohybovali jsme se u nejvyšší hory Španělska – sopky Teide, kde jsme se procházeli po měsíční krajině.. A to doslova! Všude krásné skalní útvary a lávové šutry. Byl zde neskutečnej klid a to ticho!

Z pláží jsme navštívili menší písečnou Playa de Abama – moc hezká, ale celkem dost lidí a dále krásnou a rozlehlou pláž Playa de la Tejita. Úplně nejvíce nám učarovala pláž, kde žije hippie komunita – Playa De Diego Hernandez. Na tohle místo se dá dojít jen pěšky, takže tady není tolik lidí a má to fakt atmosféru. Lidé zde žijí ve stanech a v různých přístřešcích. Vybrali si volnost a svobodu. Můžete sem s plavkami či bez. Každou chvilku někdo cvičí jógu. Užívají si život a nepotřebují k tomu žádný luxus, protože ten největší luxus mají na dosah. Oceán!

Ubytko jsme měli tentokrát pestrý. 🙂 První noc jsme strávili v hostelu Los Amigos.

Pak jsme byli čtyři noci v krásném apartmánu Tenerife Surf, který provozují Češi a bylo to fakt super! Objevila jsem je na Instagramu na profilu Kerolajny.

U sopky Teide je jen jedna ubytovací možnost – Parador de Las Cañadas del Teide. Místo nádherný, ale služby hotelu už horší…

Poslední noc jsme strávili v krásném resortu a dopřálli jsme si odpočinek.

Restaurace:

V malé vesničce Los Obrigos je spousta restaurací zaměřených na ryby a mořské plody. My navštívili – Restaurante El Mirador de los Abrigos a bylo to skvělý!

V městečku Los Gigantes, kde jsou nádherné útesy, jsme navštívili restauraci El Rincón de Juan Carlos a bylo to prostě super.


A pak jsme ještě navštívili podnik slavného šéfkuchaře Martina Berasateguia, který má spoustu restaurací po celém světě a vlastní celkem 12 michelinských hvězdiček. Byl to velký zážitek!

Babí léto ve Vysokých Tatrách!

Dominika

Vystupujeme po šesti hodinách v lůžkovém vlaku na nádraží v Popradu, čekáme na další spoj do Tatranské Lomnice a odtud vyrážíme na náš třídenní tatranský pochod. Netuším, co nás čeká. Putování od chaty k chatě je pro mě novinkou. Mám malý batůžek jen s tím nejnutnějším a stejně váží osm kilo! Za první zatáčkou slyšíme děsivý zvuk – že by medvěd? Naštěstí ho jen slyšíme a nevidíme, a tak dle instrukcí děláme co největší rámus a mluvíme klidným hlubokým hlasem.

Po pár hodinách přicházíme k Chatě pri Zelenom plese! Neskutečně kouzelný místo – u nádhernýho jezera v obklopení tatranských štítů. Odtud vyrážíme na výlet k Velkému Bielemu plesu a pak ještě na Jahňačí štít! Cítím, že už je toho na mě moc a vzdávám poslední úsek k vrcholu – no co, tak někdy jindy. Ono to chvilkové spočinutí/zaseknutí pod vrcholem má něco do sebe. Kochám se a mám pocit jakoby se zastavil čas. V jednu chvilku jsem tady úplně sama – zvláštní pocit. Totální ticho a nádherný scénérie okolo mě. Na Chatě pri Zelenom plese se ubytováváme ve 12ti lůžkovém pokoji, dáváme sprchu a pak už hurá na večeři! Tady v těch horách ale chutná! 🙂 Nesmí chybět večerní partička karet, na kterou už únavou skoro nevidím…

Ráno budíček v 6:30, snídaně a odchod na další štaci. Čeká nás přechod k další chatě. Máme krásný počasí, obloha je opět jasná! Vyrážíme po červené zdolat vrchol Velká Svišťovka, kde se setkávám s řetězy a překonávám fóbii z výšek a celkově tak nějak překonávám sama sebe. Ten pocit, když stojíme na vrcholu Svišťovky je nádherný, mám radost, že jsem to dala – pro někoho brnkačka, pro mě opuštění komfortní zóny… Ale ty výhledy, to je prostě nádhera! Připadám si jako mravenec oproti těm velikánům a snažím se zapamatovat si každý moment. Užít si tu chvíli, neběžet dál, ale zůstat chvíli tady a teď.

Ze Svišťovky už si to svištíme přes Skalnaté pleso na Zamkovského chatu, kde si dáváme oběd, pokračujeme na Rainerovu chatu, kde se setkáváme s ochočenou liškou… Pak už nás čeká stoupání Velkou Studenou dolinou ke Zbojnické chatě, která se nachází ve výšce 1960 metrů, kde nocujeme. Zásoby sem vynášejí nosiči, jak za starých časů. Velký respekt, fakt borci! Tentokrát máme 16ti lůžák, venkovní klasickou kadibudku a umyvadlo se studenou vodou! Má to své kouzlo! Na žádné z horských chat nemám signál, není wifi, z mobilu se rázem stává pouze foťák a to je tak krásný – být chvíli úplně mimo… Užívám si, nepostuju a nepřemýšlím, co bych chtěla nasdílet… Pocit, který jsem už dlouho nezažila.

Třetí den se probouzíme za deště. Blankytně modrá obloha je pryč.. Přes hory se válí mlha a oblaka. Má to něco do sebe. Divokost, nespoutanost, rázem člověk ví, kdo tady určuje pravidla a podle čeho se budeme řídit. Chtěli jsme projít přes průsmyk Prielom a dojít až na Sliezsky dom, ale kvůli počasí se vracíme stejnou cestou zpět dolů na Hrebienok a pak do Starého Smokovce, kde naše putování končí…

Souhrnem: jedna liška, pár kamzíků, několik medvědích zvuků a nespočet dechberoucích výhledů a zážitků. Cítím velký respekt k naší nádherný zemi. Děkuju za takový zážitek a uvědomění si svých limitů, strachů, ale i síly, kterou v sobě každý máme…

1. den – neděle 15.9. 2019
Tatranská Lomnica – Chata pri Zelenom plese  

2. den – pondělí 16.9. 2019
Chata pri Zelenom plese – Velká Svišťovka – Skalnaté Pleso – Zamkovského chata – Rainerova chat – Zbojnícka chata

3. den – úterý 17.9. 2019
Zbojnícka chata – Hrebienok – Starý Smokovec – Poprad a odjezd do Prahy

Putování ostrovem dlouhověkosti!

Dominika

Máte rádi aktivní dovolenou nebo preferujete opalovačku na pláži? Chodíte raději na treky do hor nebo je váš ideál potápění v průzračném moři? A co to zažít všechno v rámci jedné cesty?

My si to takhle užili na Sardinii, které se právem přezdívá evropský Karibik. Najdete tady nádherné dlouhé pisčité pláže s neuvěřitelnou barvou moře, panenskou přírodu a úchvatné hory. K tomu skvělé jídlo a milí lidé. Sardinie patří mezi pět oblastí tzv. Modrých zón – míst, kde se vyskytuje mnoho dlouhověkých lidí.

Vyrazili jsme sem primárně na dovolenou, já měla tak trochu ale i postranní plán… Navštívit „vesnice stoletých“, o kterých jsem se dočetla v knize Ikigai. Tzv. Modré zóny se totiž nacházejí v Japonsku na ostrově Okinawa, v Loma Linda v Kalifornii, na poloostrově Nicoya v Kostarice, v Ikarii v Řecku a na Sardinii. Měla jsem tenhle sen v hlavě dlouho. Říkala jsem si, že bych jednou chtěla vyrazit na Sardinii, ubytovat se v jedné z horských vesniček a povídat si se staroušky o dlouhověkosti. Taky se vám stává, že když na něco hodně intenzivě myslíte, že si to přivoláte? 🙂

Ale zpátky k našemu putování. První dva dny jsme strávili v Cagliari, kde jsme to měli hodně o gastronomii.

Navštívili jsme a ochutnali:
Historickou tržnici Mercato di San Benedetto – nádherné ovoce a zelenina, ryby, mořské plody, pecorino, vína – hluk a všechny možné vůně, pachy, barvy… Tak jak to má vypadat na správné tržnici!

Restaurant Dal Corsaro, kde vládne šéfkuchař Stefano Deidda a také jsme navštívili jeho bistro Fork, které je hned vedle. Obě návštěvy byly skvělé, lepší začátek dovolené jsme si nemohli přát.

Pak jsme se autem přesunuli na jihovýchod a zamířili jsme do horské vesničky Baunei, kde jsme objevili skvělé Giaminera_BB_artstudio, které vede mladý sympatický pár MariaLaura a Ottavio. Kdybyste sem vyrazili, tak je prosím pozdravujte! Jsou prostě skvělí! Báječné snídaně, nádherný interiér, na zdech obrázky od Ottavia. MariaLaura mi zprostředkovala rozhovor s ředitelkou projektu „Modré zóny“ a já se tak dozvěděla informace o dlouhověkosti, po kterých jsem tak toužila.. 🙂

První trek jsme si dali z Baunei na pláž Cala Goloritze, kam nesmí jezdit lodě, takže jediná možnost je dvouhodinový výšlap, který ale rozhodně stojí za to! Jde se krásnou přírodou – chvilkama i ve stínu – až se dojde na nádhernou pláž, která není moc velká, takže tady může být docela plno..

V téhle oblasti jsou jedny z nejkrásnějších zátok a malých plážiček s tyrkysovým mořem. Vypravili jsme se na jednodenní plavbu ze Santa Maria Navarrese a viděli jsme úžasná místa! Cala Mariolu, Spiaggia del Gabbiani, Cala Biriala, Cala Sisine… Jedna zátoka hezčí než druhá… A k tomu všudypřítomné hory.. Ach..

Z Baunei jsme přejeli do městečka Dorgali, kde jsme si na tři dny udělali základnu a vyráželi opět na výlety. Objevili jsme opět moc hezké ubytování, takže můžeme jen doporučit – Ghivine Albergo Diffuso.

V Dorgali jsme dostali tip na skvělou pizzerii Dimitri, kde se najíte a pak po sobě uklidíte, skvělý koncept. 🙂 A druhý tip je restaurace Sa Merula.

Z Dorgali jsme vyrazili pěšky na nádhernou pláž Cala Luna – opět aktivní odpočinek, jak má být. 🙂

Další den jsme absolvovali 19 km trek ze Su Barva do jednoho z největších kaňonů v Evropě – Canyon Gorropu. Místy je široký jen 10 metrů, zatímco kolmé skalní stěny jsou vysoké přes 400 metrů. Nádherný zážitek! A ta divoká příroda!

Dále jsme se přesunuli ještě více do vnitrozemí. A ocitli jsme se v Su Gologone v obklopení sardského pohoří Supremonte. Krásný hotel Su Gologone, kde kladou důraz na každý detail a kde slovo relax nabývá úplně jiného rozměru než normálně. Moc jsem si přála tady oslavit narozeniny. V tichosti dechberoucí přírody mimo civilizaci. Na tohle místo a oslavu nikdy nezapomenu… #dekuju

 

Z vnitrození jsme se přesunuli na západní pobřeží. Tady určitě doporučujeme krásný výlet na San Giovanni di Sinnis na Capo San Marco – naprosto dokonalé výhledy! Ze západu jsme opět přejeli na jih, kde jsme se ubytovali mimo civilizaci blízko pláže Tuerredda, která je nádherná ale hlavně mimo sezónu. Teď už tady bylo mraky lidí… Kousek od pláže Malfatano jsme narazili na neuvěřitelně punkový bistro přímo na pláži. Parta kámošů/rybářů si tady postavila stan a vaří skvělá jídla! Prostě co ten den uloví, to jde na talíř! Hledejte Ittiturismo l’antica peschiera. 

Rozhodli jsme se přeplněnou Tuerredu opustit. Filip objevil na mapě malý ostrůvek Isola di San Pietro, a tak jsme tam vyrazili! Něco nás tam táhlo. 🙂 Ubytovali jsme se v městečku Carloforte a to byla ta nejlepší volba! Sem se určitě někdy vrátíme! Krásné barevné historické uličky, dokonalé kavárničky, restaurace, nádherná pláž La Caletta… Ostrov je proslulý výlovem tuňáků a podle toho také vypadá nabídka v místních restauracích.

My jsme měli úžasný zážitek v rodinných podnicích Pomata Bistrot Carloforte a Ristorante da Nicolo. Jeden z majitelů Antonello Pomata měl nedávno v pražském Wine Food Marketu akci Invaze tuňáků na Smíchově. Prostě svět je malej. 🙂

My jsme si Sardinii zamilovali. Věřím, že tady nejsme naposledy. Ještě nás přeci čeká sever a jeden tajný tip! Mezitím budu přemýšlet o principech dlouhověkosti, které mi prozradili na Sardinii. A v čem, že to spočívá? Neustálý pohyb, kvalitní strava bez chemie, výborné vztahy s rodinou a přáteli, čistý vzduch (to už bude v Praze horší), smysluplnost a laskavost. Recept na šťastný a dlouhý život…

Vysoké Tatry!

Dominika

Příroda je jeden z nejcennějších darů, který nás obklopuje. Selský rozum mi napovídá, že bychom se o ni měli starat a ne ji jen využívat. Výlet do Vysokých Tater mě posunul zase o krok dál a já se budu snažit omezovat své občasné zlozvyky. Viděli jsme nádherné hory, dechberoucí údolí, ale také zdevastované lesy. V roce 2004 tady nastala větrná apokalypsa a dodnes je vidět, že se z ní příroda nevzpamatovala. Husté lesy, jak si je pamatoval Filip z mládí, jsou pryč. Proti přírodním katastrofám je člověk bezmocný, chránit blízké okolí je ale v našich silách. Proč? “Protože za poslední tři desetiletí ze vzduchu zmizely dvě třetiny létavého hmyzu. Protože od roku 1970 do roku 2012 jsme globálně přišli o 58% všech obratlovců,” píše Jakub Hlaváč ve svém článku Návod na záchramu země.

Poslední dobou se dostávám do zvláštních situací. Třeba jako na vysokohorské chatě v Tatrách. Objednávám pití a dopředu hlásím, že mám vlastní brčko, personál se mi tak trochu posmívá. Tedy hodím situaci taky do vtipu a věřím, že jednou to bude úplně normální. Vím, že to je prkotina, že jedním brčkem nespasím svět, ale tak nějak mi něco říká, že každá maličkost se počítá.

Věřím, že se dožiju toho, že si jako lidé začneme zase přírody vážit a ne z ní jen těžit. Věřím, že budu chodit do obchodů, kde bio jablko nebude označeno, ale že naopak “normální” jablko bude ocejchováno: “jsem chemicky ošetřeno, jen na vlastní nebezpečí.”

Věřím, že nebudu vídat auta s jedním pasažérem při ranní špičce a doufám, že jako lidé budeme míň plýtvat a vytvářet méně odpadu. Věřím, že to je vše o zvyku a že jsme schopni změnit své návyky nebo se o to aspoň pokusit. Věřím ve spoustu věcí, které bychom mohli začít dělat lépe. A snad v té sladké budoucnosti již nikdy neuvidím čerstvě vylíhnutá kuřátka zavřená v mini akvárku pro rybičky coby velikonoční dekoraci.

Odměnou nám bude krásná příroda, kterou my jako lidé prostě potřebujeme. Dodává nám sílu, radost a zdraví..

Pojďme si říct, že každý den uděláme něco pro sebe, pro rodinu a pro planetu.. A začít můžeme hned zítra, v pondělí je totiž Den země! ????????

Jižní Afrika! Jako bych se vrátila domů…

Dominika

Jsem „plánovací“ typ. Pročítám různé blogy, vyptávám se lidí, kteří už tam byli, dávám dohromady skládačku až řeknu jednoho dne: „Mám to!“ Miluju psaní itinerářů a fantazírování nad dalekou destinací. Jsem fyzicky v Praze, myšlenkami se procházím po Kapském městě. Pak přichází fáze, kdy jsem již opravdu na místě a hlavou mi běží: „Je to přesně tak, jak jsem si to představovala, jako bych už tady někdy byla… Je mi tady tak hezky…“ Nejde tedy jen o cestu jako takovou…

Co se týče Jižní Afriky – dost lidí nás upozorňovalo na kriminalitu, články na internetu jsem raději nečetla… Rozhodli jsme se udělat si názor sami a dobře jsme udělali. Jižní Afrika se pro nás stala místem, kde jsme potkávali neuvěřitelně laskavé a milé lidi, připravené kdykoliv pomoci nebo si popovídat. A to je asi ten nejcennější dárek z této cesty. Dobrosrdečnost nás provázela na každém kroku.. Prostě jsme dodržovali pár klasických pravidel: netoulat se za tmy, nenavštěvovat chudinské čtvrti, nenosit drahé zbytečnosti a vnímat, co se okolo vás děje… Jižní Afrika si nás získala a určitě se sem jednou vrátíme…

3 týdny, 2000 km, slavná GARDEN ROUTE…

Kapské město

Největším zážitkem byl trek na horu Lion’s head! Odtud je Kapské město jako na dlani a výhled na slavnou Stolovou horu – symbol Jižní Afriky, je dechberoucí! Určitě stojí za návštěvu barevná čtvrť Bo – Kaap a v sobotu skvělej trh „The Old Biscquit Mill“.

Nádherná je budova Muzea moderního umění MOCAA. Pláže, přístav, atmosféra to vše patří ke Kapskému městu, které je obklopeno z jedné strany oceánem a z druhé horami…

Gastro úlovky:

Přímo v centru skvělá restaurace spadající do sítě slavného šéfkuchaře Luka Dale Robersta – The Short Market Club.
Ze stejné sítě je i The Pot Luck Club – restaurace s nádherným výhledem na Stolovou horu, kde servírují výborné tapas!
Vzpomínka na mexickou kuchyni v El Burro.
Pěkná trendy kavárna Truth Coffee.

Kousek od Kapského města je vinařská oblast Constantia, kde se nachází vyhlášená restaurace La Colombe – to byl velký zážitek!

Bydleli jsme u Louise and Leany ve Stadium Guest House! Skvělá lokalita v Green Pointu – všude kousek. Určitě doporučujeme.

Z Kapského města jsme se přemístili do městečka Fish Hoek a navštívili jsme slavnou Boulders Beach v Simon’s Town– nádhernou pláž, kde žije kolonie tučňáků brýlových. V celé Jižní Africe jsou jen na dvou místech. To byl fakt zážitek! Ubytování bylo opět naprosto úžasný – Makapa Lodge Guest House, který spravují Jimmy a Vivienne. Neskutečně nám pomohli s rezervací do Národního parku Addo – prostě dělají svoji práci srdcem. #dekujeme

Cestou do Fish Hoek jsme jeli úchvatnou silnicí zvanou Chapman’s Peak Drive – na jedné straně hory a na druhé divoký oceán.. Člověk neví, kam koukat dřív.. 🙂

Z Fish Hoek jsme se vydali přes Kalk Bay – je tady výborná rybí jídelna přímo u moře. Naše další destinace byla vesnička Franschhoek v nádherné vinařské oblasti! Ubytovali jsme se v kapličce Stone Cottage Retreat a bylo to jedno z nejkrásnějších ubytování na naší cestě.. Majitelka Joanne Lefson – má nádherný životní příběh. Jedna z nejúspěšnějších hráček golfu v Jižní Africe založila několik psích útulků, napsala knihu o jednom krásném psím přátelství, vybudovala unikátní Farm Sanctuary SA – farmu na pomoc hospodářským zvířatům. Ve stodole se můžete ubytovat nebo prostě jen přijít na exkurzi. Celé to je udělané jako jedna velká galerie založená na soucitu a víře v lepší svět..

„Be the change you wish to see in the world.“ Gandhi

Na farmě žije asi nejznámější prasnice na světe – Pigcasso, která maluje neuvěřitelné obrazy! My ji zastihli zrovna, když měla kreativní pauzu.. 🙂

Gastro úlovky ve Franschhoek:

Restaurace Roca s krásným výhledem na vinice.

Nově otevřený podnik Le Petit Manoir, kde jsme měli úžasnou silvestrovskou večeři.

Vinařství Mont Rochelle sira Ricarda Bransona.

Z Franschhoek jsme jeli vnitrozemím do městečka Barrydale. Přijeli jsme za tmy a měli jsme pocit, že jsme se ocitli v místě, kde vůbec nic není.. Jaké bylo překvapení, když jsme se ráno probudili a zjistili jsme, že ponurá ves je domovem mnoha umělců. Galerie, kavárničky, antiky, co-worky pro umělce.. Jedno místo = dvě tváře!

Z Barrydale jsme přejeli k oceánu do krásného městečka Wilderness – místo s divokou pláží a nespoutaným oceánem. V pátek probíhá trh v Milkwood Village a má to tady pohodovou atmosféru…

Gastro úlovky ve Wilderness:

The Girl`s on the Square – výborný podnik na tapas a jejich sesterská restaurace Flava Café – skvělá na snídaně.

Z Wilderness jsme jeli do Brenton on Sea – nádherné místo stvořené pro dokonalý relax – malá vesnička mimo civilizaci. Nádherná divoká pláž, nikdo nikde… Aááách… Kousek od města Knysna, kde jsme se byli kochat výhledem na tzv. Heads…

Z Brenton on Sea jsme si to namířili do Jeffreys Bay – surfařského městečka. První dojem nic moc, ale ráno jsme objevili místo, kde se schází surfaři a to bylo úplně něco jiného. Největším zážitkem pro nás byla malá rodinná restaurace Kitchen Windows, kde vařili ze skvělých surovin!

Z Jeffreys Bay jsme jeli do Addo Elephant National Park, kde jsme se ubytovali přímo uvnitř parku v chatce. Je potřeba dopředu zarezervovat. Strávili jsme tady dva dny a absolvovali tzv. „Game Drive“ s místními průvodci i sami v našem autě. Byl to neuvěřitelný zážitek. Stovky slonů, zebry, buvolové a měli jsme štěstí, protože jsme viděli i dva lvy! 🙂

V naší chatičce se taky objevil pavouk velikosti mužské dlaně, a tak jsme díky němu strávili jednu noc v autě.. Google nám totiž sdělil, že v Africe je 3000 druhů pavouků z toho většina jedovatých a na recepci parku nikdo nebyl. Tak jsme si vzali pečlivě vyklepané peřiny a šli spát do naší Toyoty Yaris. Prostě i tohle se občas na cestách stane. 🙂

Z Addo Elephant National Park jsme jeli do Plettenberg Bay, kde se nám tak líbilo, že jsme tam zůstali o den déle! A přesně tuhle svobodu na cestování miluju! Blízko se nachází přírodní rezervace Robberg a je tady prostě moc hezky…

Gastro úlovky:

Nguni restaurant je zapojen do krásného projektu StreetSmart, který pomáhá dětem ulice. Tím, že si tady dáte večeři, tak se na účtu objeví pár drobných navíc, které jdou na pomoc dětem v Jižní Africe… #laskavec

Přímo u moře je restaurace The Lookout Deck – moc hezký výhled!

Z Plettenberg Bay jsme jeli do Swellendamu, kde jsme jen přespali. Moc hezké ubytování Roosje Van De Kaap a restaurace Drostdy. A pak už zpět do Kapského města a za jedenáct hodin jste zpátky v Evropě.

Přípíjím na krásu Jižní Afriky! 🙂

Svatební sad v Suchdole je na světě! Děkujeme!

Dominika

Procházím rozkvetlým ovocným sadem, slunce se opírá do statných zdravých stromů, které se majestátně tyčí k nebi. Usedám do stínu pod jeden z nich, který je obsypaný krásným šťavnatým ovocem. Zakusuju se do sladkého jablka a sleduju, jak děti rozverně pobíhají okolo, jak sad žije svým životem. Cítím spokojenost a klid…

Takhle jsem si před svatbou vizualizovala náš sen a ejhle sad je už na světě! Máme velkou radost! Jak to celé začalo? Když jsme s Filipem přemýšleli, jaký bychom si přáli svatební dar, věděli jsme od začátku, že bychom chtěli něco z čeho budou mít radost i ostatní. A taky něco co tady po nás zůstane. A tak jsme si přáli ovocné stromky, abychom mohli vysázet svatební sad! Znáte to… Když se pro něco nadchnete a žijete tím, tak se sny stávají skutečností? Oslovili jsme skvělou iniciativu Na ovoce a ta nám pomohla najít vhodné místo a vše zrealizovat…

Včera jsme zasadili s našimi úžasnými svatebčany padesát ovocných stromků – starých tradičních odrůd, které se iniciativa Na ovoce snaží navracet do české krajiny. A tak jsme měli v rukou stromy s názvy jako Parména zlatá, Gdánský hranáč, Řechtáč soudkovitý, Malinové holovouské nebo Krasokvět žlutý! Líbí se nám myšlenka nekupovat ovoce, které putuje na náš stůl přes půl světa, zatímco české sady upadají v zapomnění. Líbí se nám dělat radost ostatním lidem. Kromě toho, že tento svatební dárek udělal radost nám, tak potěšil i naše svatebčany, kteří nejenže zakoupili stromky, ale pomohli s výsadbou a zároveň se všichni znovu potkali! Svatební dar pomohl organizaci Na ovoce a udělal radost i starousedlíkům – někteří dokonce přišli i pomoct! A ještě udělal radost samotné městské časti Praha Suchdol!

V knize Ikigai Šťastný a dlouhý život se píše: „Jde jen o to, přičítat v životě den ke dni, nebo mám na světě nějaké vyšší poslání?“ Když se řekne vyšší poslání, představím si záchranu lidských životů, boj za něco opravdu velkého…Ale co když je to mnohem jednodušší? Co když „stačí“ zasázet padesát ovocných stromků, které tady budou pro další generace?

Přijďte se někdy podívat do našeho svatebního sadu, který vznikl z čisté lásky – a to doslova! 🙂 Nachází se ve Starém Suchdole v zahradkářské kolonii. Za pár let tam budeme společně sbírat ovoce! Když si uvědomím, co dokáže pár desítek svatebčanů, tak mě to nabíjí optimismem…

Děkujeme našim rodinám, přátelům, společnosti Na ovoce a díky zaslouží i Městská část Praha Suchdol – pan starost Petr Hejl! Jste nejlepší!

Proč mířím často do přírody?

Dominika

Poslední dobou, jak můžu, tak trávím čas venku – v lese, na louce, u rybníka… Stárnu? Nemám přece ještě důchodový věk, ale přesto mám největší radost na čerstvým vzduchu. 🙂 Ty „nejobyčejnější věci“ mě fakt baví – procházka ranní rosou, východy slunce, zářivě zbarevný podzim, výhledy do krajiny, spadané listí, léčivé bylinky… Uvědomuju si, že čím více si všímám těchto drobností, tak tím jsem šťastnější.

Tenhle víkend jsem zažila úžasnou dámskou jízdu s mojí mamčou. Řekla jsem jí, že jedeme na wellness pobyt, ale pravda to tak úplně nebyla…Nebo byla? Až vstřebám všechny zážitky, tak vám popíšu náš netradiční víkend. Cítím totiž velký vděk a chci se o náš zážitek podělit…Zatím to je tajemství.

Teď mám pro vás ale pár tipů na báječné podzimní výlety. 🙂

1.
Objevte Český ráj! My jsme šli s Filipem okruh –
Sedmihorky – hrad Valdštejn – Hrubá skála

Večeři jsme si dali v příjemné restauraci Abelův mlýn v malébném údolí řeky Jizery. Vše bylo moc dobré!

2.
Směr Ústí nad Orlicí – Apartmány na vršku!
Mám moc ráda tohle místo. Strávila jsem tady čtyři víkendy. Je to totiž zároveň i školící středisko. To, co tady Zdeněk Štěpánek vytvořil, je naprosto dokonalé. Vše je v naprostém souladu s přírodou. Již několikrát vyhráli jako nejlepší penzion roku. Je to takový český „hobitín“. 🙂

3.

Kousek za Prahou se nachází vyhlídka Máj…