Thai Cooking Class!

Začal nung-li sin-nien tedy čínský nový rok a my jsme se rozhodli navštívit Thai Cooking Class. Jak na novej, tak po celej! 🙂

image

Vařím ráda, ale velmi sporadicky. Od přátel dostávám v pravidelných intervalech kuchařky – ano, mám je krásně vyskládané v knihovně. Mnoho let jsem jsem dělala PR pro skvělé festivaly jídla, ochutnávala jsem nepřeberné množství pokrmů, ale mé vlastní kuchařské umění začíná a končí u špaget aglio olio. Nerada experimentuju, přísně dodržuju receptury. Místo stráveného času v kuchyni, raději zkouším a objevuju nové chutě. Vaření je pro mě kulturní záležitost propojující lidi na všech kontinentech. Dnes jsme zasedli ke společnému stolu s dvojicí anglických cestovatelů, kteří momentálně žijí v Austrálii a mladými páry ze Singapuru a Polska. Absolvovali jsme totiž půldenní kurz vaření zaměřený na thajskou kuchyni.

image

Tady je malá ochutnávka. Taštičky Tung Thong plněné směsí krevet, kuřecího masa a koření, Phla Goong – krevetový salát s chilli, velmi ostrá polévka Tom Ka Min a nakonec typický thajský pokrm Massaman Curry. Uvařili jsme si pod dohledem zkušené šéfkuchařky čtyřchodovou večeři, která byla zatím highlightem thajské gastroscény! V tomto případě je sebechvála na místě! 🙂

image

Zkuste zavřít oči a představit si krásnou dřevěnou restauraci obklopenou palmovým hájem se zahrádkou exotických, voňavých bylinek. Thai Cooking Class se šéfkuchařkou Mee začíná místo zahajovacího gongu dutou ranou padajících kokosů jen pár metrů od nás… Jak stylové! Začali jsme exkurzí v bylinkové zahradě – neskutečně exotické vůně, barvy a chutě… Bylinky bereme do rukou a snažíme se uhodnout název – například čerstvě utržená bazalka jen vzdáleně připomíná tu z pražské Sapy 🙂 Šéfkuchařka nás náhodně zkouší a Filip skvěle reprezentuje, poznává většinu rostlin.

image

Kurz je skvěle připraven. Všichni máme na sobě slušivé zástěry, místní kuchařské čepice, ve kterých vypadáme spíše jako pekaři či kuchtičky čtvrté kategorie. Šéfkuchařka má neuvěřitelně vtipnou a velmi „basic“ angličtinu, takže bohužel ne vždy vše pochytíme. Časté povzbuzování k rychlejší práci „If you cook like this, you eat tomorrow,“ slyšíme docela často. 🙂 Disciplína v kuchyni musí být! Mee se našemu kuchařskému umění často směje, v mém případě se tomu ale vůbec nedivím. Plněné taštičky, které mají vypadat jako krásně rozkvetlé kvítky připomínají rozpadlé pyramidy. Co kus to originál! Pro nás jsou to exotické pokrmy, pro ni jsme asi exoti všichni… 🙂 Učte se vařit ve 30 stupních! Připadám si jako ten jejich národní dezert – Mango Sticky Rice (lepkavá rýže s mangem). 🙂

image

image

Za pět hodin jsme se naučili připravit čtyři pokrmy. Asi největší gastronomický zážitek bylo Massaman Curry. Seznam ingrediencí na tento pokrm je nekonečný stejně jako práce s hmoždířem. Mám pocit, že jsme se vrátili do středověku. Ale je to krásné! Žádné složité elektrické přístroje – naopak velmi jednoduché kuchyňské náčiní, zručnost a hlavně čertsvé suroviny. Jídlo nemělo chybu – aby ne, když jsme si ho připravili sami 🙂 Ale nejkrásnější na tom všem byl intenzivní zážitek, který jsme mohli sdílet s ostatními u jednoho dlouhého stolu. Nevadí mi, že nejsem báječná kuchařka jako Mee, kvalitní jídlo je má láska a to je důležité. Báječně jsme si to užili. Bylo by krásné něco podobného absolvovat v každé zemi, kterou se chystáme navštívit… Už se nemůžeme dočkat až vám v Praze uvaříme! 🙂

image

O pokoře…

image

Jsme na místě! Naším domovem pro následující týden bude nádherný ostrov Koh Lanta, který leží necelé tři hodiny jižně od známého letoviska Krabi. Při cestě „luxusním VIP minibusem“ se mi několikrát vybavilo slovo pokora. Ptáte se proč?

Zhruba po hodině jízdy, řidič odbočil ve vsi do malé, nepříliš vzhledné uličky, kde stál tuk tuk s kokosy okolo kterého se batolilo malé dítě. Zastavil, otevřel dveře minibusu a neřekl ani slovo. Začali jsme na sebe s ostatníma nechápavě zírat až se někdo zeptal, jestli máme vystoupit. Pochopili jsme, že ano. Přesunuli jsme se do místnosti, kde byli další zmatení a neinformovaní cestovatelé. Paní za přepážkou začala lidi rozdělovat do skupinek. Jak se nám ulevilo! Jen přestupní stanice. 🙂

image

Když došla řada na nás, rozhovor probíhal zhruba takto:

Paní za přepážkou: Dejte mi hotelový voucher na transfer.

Filip: Omlouvám se, ale žádný voucher nám nedali.

Paní: Musíte mít voucher, abyste mohli pokračovat dál.

Filip: Opravdu nám žádný nedali. Řekli nám, že transfer na Koh Lantu je zařízen a že se tudíž nemusíme o nic starat.

Paní: Počkejte chvilku, musím vyřídit další lidi.

Ustupujeme stranou a sledujeme, jak všichni ostatní dostávají samolepku na triko výměnou za voucher. Všechny dokumenty si fotíme. Teď by se nám taková kopie v mobilu hodila. Ale jak si měl člověk vyfotit něco, co nikdy neexistovalo?

Paní: Pojďte sem. Volala jsem do vašeho hotelu a potvrdili mi, že vám voucher vydali. Nejspíš jste ho někde ztratili. Vypadal takto.

Začne mávat kopií dokumentu, kterou hotel před chvíli nafaxoval.

Filip: Určitě jsme žádný nedostali a tím pádem ho nemohli ztratit…

Úřednice však trvá na svém a jede si dál svoji teorii.

Paní: Takové věci si musíte hlídat a zvolá: „You make other people terrible!“

Významně se rozhlédne okolo a upozorní nás na „ztrápené“ spolucestující, kteří čekají na další bus, ten je však zatím v nedohlednu. Rozhodně nevypadají „terrible“ a už vůbec ne z toho, že jsme čekání  na jejich další spoje nějak negativně ovlivnili. Začínám toho mít dost, nadechuji se a chci spustit, že v tom mají bordel a že my za nic nemůžeme. Filip mě ale včas zadrží a promluví.

Filip: Moc se omlouváme, máte asi pravdu zřejmě jsme ho opravdu někde ztratili. Děkujeme Vám, že jste se spojila s hotelem a vše tak rychle a perfektně vyřešila.

Já jen nechápavě zírám…Paní se uklidní, vypíše potřebné papíry a my můžeme vyrazit dál.

Filip poprvé vysloví slovo pokora a mně to začne docházet. Je úplně jedno, kdo má nebo nemá pravdu. Jsme v cizí zemi, jiné kultuře a je tedy rozumné přistoupit na zdejší pravidla. Být pokorný neznamená nechat si vše líbit, ale umět potlačit své ego, přijmout i zjevnou nespravedlnost, která je v tomto případě vlastně zanedbatelná. Důležité je vyřešit vše v klidu a s úsměvem. Přemýšlím, kolik lidí z mého okolí by to ustálo včetně mě samotné. V téhle zkoušce jsem propadla, pokoru budu muset ještě trénovat. Nejsem ale jediná. Na další zastávce řidič naznačuje třem německým turistkám, že už jsou v cíli a nemají dál zaplaceno. Jedna z té party začne mávat oblíbeným voucherem, odmítá vystoupit a dost se rozčiluje. To jí ovšem nepomůže. Tady jsou prostě jiná pravidla. 🙂 Říkám si, proč nás ve škole takové věci neučili… Znám spoustu lidí, kteří by potřebovali absolvovat „kurz pokory“.

image

No nic. Myslím, že na naší cestě, budu mít ještě spoustu možností potrénovat. Filip to má v sobě tak nějak přirozeně…

Teď už nás na nějaký ten čas čeká jen koupání, opalování a lenošení. 🙂

image

image

image