Jsme přes měsíc a půl na cestě za poznáním. Co vám budu povídat – cestovat, vstřebávat velké množství exotických zážitků a ještě k tomu blogovat je pěkně náročné. Tento příspěvek píšu se zpožděním z vietnamského města Dien Bien Phu, které se nachází 34 km od hranic s Laosem. Ale pojďme pěkně postupně… Jeli jsme z jižního Vietnamu na sever. Naše trasa: Can Tho, Saigon, Mui Ne, Nha Trang, Hanoi, ostrov Cat Ba – zátoka Halong Bay/Lan Ha a naším nejsevernějším bodem bylo zatím městečko Lao Cai, kde jsme byli jen pouhé 4 km od čínských hranic. Horské město Sapa obklopené nádhernými rýžovými poli nás natolik okouzlilo, že mu věnuju samostatný příspěvek.

Co pro mě znamená Hanoi? Moderní dynamické město, kde jsou stále stopy starodávné historie. Nikde jinde na světě jsem neviděla tolik pulzující energie na ulicích jako tady. Lidé mají otevřené dveře do svých domovů, které jsou zároveň jejich živnosti. Na ulicích je ten pravý hukot – práce, život, zábava! Neustálý rachot tísíců motorek. Člověk si tady musí dávat sakra pozor, aby neskončil pod koly šílených jezdců. 🙂 Ale asi nejvíc budu mít Hanoi spojenou s pouliční gastronomií. Nekonečné jídelní ulice jsou plné stánků, kde sedí davy lidí na malých plastových židličkách, kousek od nich se na primitivních kamínkách připravují vynikající exotické dobroty. Nejlepší místa se prý poznají podle toho, že je v nich pod stoly největší „bordel“, což je skoro všude. 🙂 Každý stánek se většinou specializuje na jedno jídlo, pokud je úspěšný, tak se v jeho okolí vyrojí brzy další se stejným názvem. To si takhle dáte třeba Banh Ghoi – výborné smažené pečivo plněné vepřovým masem, nudlemi, houbami, k tomu jedno dvě Bia Hoi (pivka) a kocháte se rušným životem na ulici. Prostě to nemá chybu! Asie, jak má být! 🙂

Naši trasu po Asii ovlivňují lidé, které potkáváme na cestě a díky nim zažíváme momenty, které v žádném průvodci nenajdete. Máme neskutečnou svobodu, cestu plánujeme většinou ze dne na den a díky tomu se nám dějí úžasné věci! Z Hanoie jsme se spontánně rozhodli jet na ostrov Cat Ba, který nám doporučil kamarád ze Saigonu a zároveň nás propojil s Tomášem, což je fakt skvělý chlapík. Tomáš, narozený ve Vietnamu, žil dvacetosm let v Čechách a před pár lety se vrátil na rodný ostrov Cat Ba. Postavil tady nádherný hotel v zátoce s výhledem na stovky kouzelných krasových ostrůvků. Dozvěděli jsme se od něj spoustu zajímavostí o Vietnamu a díky němu jsme také ochutnali hodně místních specialit. Mimo jiné i medůzu naloženou v octu, což pro nás oba byla velká premiéra. Bylo to skvělý!

Velkým zážitkem byla také dobrovolnická práce, která spočívala v čištění ulic. Každý rok se sejdou na místním náměstí zaměstnanci většiny hotelů, které jsou na ostrově Cat Ba a před zahájením sezóny společně uklízejí ulice. Tomáš nás na tuto unikátní akci pozval a my jsme nemohli odmítnout…

A jak to probíhalo? Nejprve organizovaný sraz na náměstí a zařazení do skupin. Proběhlo pár proslovů, bohužel nevíme, čeho se týkaly. 🙂 Pak se spustila z reprobeden hudba a začalo se smejčit! My jsme se dostali do skupiny, která uklízela náměstí a hlavní chodník k přístavišti, takže poměrně zodpovědná lokalita. 🙂 Dostali jsme košťata a už jsme kmitali. Naše přítomnost vzbuzovala u hotelových zaměstnanců záchvaty smíchu – ještě před půl hodinou nám servírovali míchaná vajíčka k snídani a teď si od nich půjčujeme lopatku na smetí. Proč ne? 🙂 Samozřejmě nemohla chybět regionální Haiphong TV, takže jsem stihla udělat i interview. Vysílalo se údajně 3x denně v hlavní zpravodajské relaci. Dá se říct, že jsem se tady dost proslavila, čekám, kdy mě začnou žádat na ulicích o podpis. 🙂

Na ostrově Cat Ba jsme se seznámili s partičkou ze Slovenska, která přijela na pravou vietnamskou svatbu. Hlavním organizátorem byl Peter původem z Vietnamu, který již ale skoro třicet let žije na východním Slovensku. Do Vietnamu přijel na svatbu neteře a vzal sebou pár kámošů. 🙂 V baru na Cat Ba jsme dali pár panáků a záhy jsme byli pozváni taky! Svatbu pro 450 lidí jsme přece nemohli vynechat…

Druhý den jsme vyrazili do Hanoie. Já jsem běžela shánět tradiční vietnamské šaty, Filip sako… Na všechno jsme měli necelé dvě hodiny. K tomu ještě sehnat svatební dar pro někoho, koho jsme v životě neviděli. Vyřešili jsme to velkou květinou pro nevěstu, což se ukázalo jako skvělé řešení, protože tady ve Vietnamu se první den veselky účastní jen nevěsta a druhý den také ženich. Uff, tak to klaplo. 🙂

Z taxíku jsme zavolali Peterovi a ten po telefonu vysvětlil řidiči, kam má jet. Zhruba po půl hodině jsme začali být lehce nervozní. Svatba má být v Hanoi a taxikář si to namířil na dálnici… Sakra! Voláme Petera a ten nám oznámí, že svatba je 40 km za Hanoií, že jsme se akorát špatně pochopili. Když konečně dojedeme do městečka, kde se má údajně veselka konat, tak voláme Petera znovu, ale ten to nebere… Začnou nás napadat různé úvahy – hmm, hezky si z nás slovenští bratři vystřelili. 🙂 Tak projíždíme ulicemi, kde se zrovna ten den konají nejméně tři svatby – ale ani jedna není ta naše. Po čtvrt hodině volá Peter, záhada vyřešena a my se ocitáme na pravé vietnamské svatbě!!!

Vše je krásně nazdobeno do fialové barvy, takže výběr mých šatů je perfektní! „Dávej pozor, ať si na tebe někdo nesedne, splýváš s výzdobou,“ pronese Filip. 🙂 Ochutnáváme místní speciality a dost se u toho pije.  V pravidelných intervalech se svatebčané zastavují u našeho česko-slovenského stolu, představí se a pak následuje kolo panáků rýžové pálenky. Na závěr potřesení rukou, je to hezký zvyk… Během hodiny se takto seznámíme asi třicetkrát – no a já už raději švindluju. 🙂 Zábava se v průběhu večera přesunula do stanu s karaoke produkcí, kde místní zpívají jeden vietnamský hit za druhým. Nechybí velmi emocionální gestikulace a teskné výrazy. Nechápu, jak je možné, že tady komukoliv dáte mikrofon do ruky, tak umí výborně zpívat?! 🙂

Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsme s Filipem na pódiu a rozjíždíme neskutečné tance. Přídávají se kámoši ze Slovenska a nakonec i místňáci, pódium se pod námi prohýbá, za chvíli padá obří pugét růží, ale zábava jede dál! Jak to dopadlo? Tak samozřejmě, že naše česko-slovenská partička odcházela poslední a zavírala party. 🙂

Děkujeme za pozvání, nemělo to chybu! Rádi jsme vás poznali! 🙂

Do Vietnamu tuk tukem? To by mě ani ve snu nenapadlo. Prostě prodali více jízdenek než byla kapacita minibusu. Normálka. 🙂 Co se všechno vejde do jednoho tuk tuku? Pět dospělých včetně řidiče, čtyři batohy, příruční batůžky a spousta dobré nálady. 🙂 Zkusili jsme tady v Asii už hodně dopravních prostředků, ale tohle byla zatím největší pecka! Chybí snad už jen dřevěňák tažený krávou. 🙂 Na kambodžsko-vietnamských hranicích řidič zavelel: „Vystupovat, dál už nejedu.“ Tak jsme vyrazili pěšky, naštěstí na vietnamské straně už čekal minibus, kde pro nás měli dokonce i místo. 🙂 Ve městě Ha Tien však došlo k dalšímu přestupu a my jsme si vytáhli Černýho Petra v podobě snad toho nejstaršího a nejnepohodlnějšího busu v celým Vietnamu. Šest hodin na vejtřasce – pěkná masáž! 🙂 Další poznatky z cesty: klimatizace je, ale nefunguje a tak pěkně polykáme oblaka prachu z rozkopané silnice. Dveře se otevírají samovolně, v opačném případě se zasekávají. Posádka busu je taky výborná: řidič drží v jedné ruce volant, v druhé cígo a ještě stíhá popíjet silnou vietnamskou kávu. Jeho žena za jízdy z okýnka nakupuje různé potraviny a v pravidelných intervalech ho krmí. Všechny ty dobroty (mango se solí a chilli, husí vejce..) konzumují společně s ženskou, co má na starost otevírání dveří a  chlapíkem, který vypadá, že se s nima jel jen tak projet. Kručí nám v břiše a oni nenabídnou a nenabídnou… Skvělý zážitek! 🙂

Když jsme dojeli do města Can Tho, začaly pravé gastronomické orgie. 🙂 Navštívili jsme úžasně barevné, voňavé plovoucí trhy na deltě Mekongu, kde seženete úplně všechno! K tomu si přidejte nádherný východ slunce a procházku po exotických plantážích! Místo stěžňů má každá loď klacek, na kterém je pověšeno zboží, které prodávají, což je pro orientaci dost praktické. Vše je samozřejmě „two in one“ – na bárkách se dělá business a zároveň se tam i bydlí. Občas vidíte někoho jak si čistí zuby, či se věnuje jiné hygieně. Vše za stálého provozu. 🙂 Pokud dostanete chuť na kávu – není problém, připluje pojízdné bistro a do minuty je vaše!

A highlight Saigonu? Ranní nákup na místním trhu a následný oběd s kamarády Linh, Martinem a jejich dětmi! V hlavní roli skvělá kuchařka Linh! A co se podávalo? Výborné krevety s citronovou trávou a limetou, Red Snapper se zeleninou Morning glory a na závěr totální pecka „slané vepřové maso!“ Jako dezert Jackfruit – těžká závislost! Děkujeme! Nemělo to chybu! 🙂

Po výborném obědě následovala koupačka v bazénu s celou rodinkou. 🙂

Dalším skvělým kulinářským zážitkem se stala Saigon Food Tour – pětihodinová projíždka na motorkách za delikatesama vietnamský kuchyně – provoz v Saigonu totální mazec! Já jela na motorce s Tam Thanh a Filip s Ngoc Van – obě holky bezva a navíc s výbornou angličtinou! Začali jsme v duchu street food a ochutnali oblíbené palačinky z kokosového mléka, plněné masem, krevetami, bylinkami s různými druhy rybích omáček. Výborný! Z pouličního stánku jsme se přesunuli do restaurace na tradiční polévku Bún Bo Hue se spoustou voňavých bylinek. Pak ochutnávka vietnamského BBQ ve velmi příjemném podniku. Celé jsme to zakončili několika tradičními dezerty v místní oblíbené cukrárně. Můj favorit byl Chudi Nuong – smažený banán v kokosovém mléce a Che Bap – z kokosu a kukuřice! Mňam!

Dnes je Mezinárodní den štěstí! 🙂 My jsme ho v Hanoii oslavili ochutnávkou výborného tradičního pokrmu Bun Cha (BBQ vepřové maso, rýžové nudle, bylinky) a k tomu Nem Cua Bé (krabí rolky). Po dobrém jídle místní pivo a skvělá zábava s novými přáteli z Vietnam Airlines. 🙂 Vynikající večer!