Poslední dobou jsem se dostala do totální euforie, kolik máme v Čechách kreativních a inspirativních lidí! Kolik se jich rozhodlo dělat práci, která je baví, naplňuje a dává jim smysl! Ano, tento příspěvek bude vysoce pozitivní, nečekejte, že budu naříkat. 🙂

Je sobota 13. června vcházím do divadla Reduta v Brně. Hned u vchodu probíhá profesionální akreditace a pak následuje výborná snídaně! 🙂 Začíná konference Tedx Brno 2015. Sál je úplně vyprodaný, průměrný věk kolem 32 let, paráda! 🙂 Kdo netuší, co je Ted?

Letošním tématem je „Cesta“ a jelikož jsem se před dvěma měsíci vrátila z „Cesty za poznáním“ po jihovýchodní Asii, tak jsem tušila, že to se mnou bude rezonovat. 🙂

Dopolední blok odstartoval Martin Kratochvíl – hudebník, cestovatel, horolezec, podnikatel, kameraman a režisér. Poté vstoupila na pódium krásná Marie Stará, která vyprávěla velmi silný emotivní příběh. Každý nemáme úplně stejné startovní podmínky. V osmi letech ji zemřela maminka, musela tedy velmi rychle dospět. Jedenáct let pracovala na montážní lince, opravovala auta a nakonec i prodávala. Jednoho dne se rozhodla, že bude šťastná, potkala osudového muže a rozhodla se dělat práci, co jí bude dávat smysl. Našla v sobě odvahu udělat ve svém životě velkou změnu. Z vlastní zkušenosti vím, že na něco takového potřebujete opravdu hodně síly. Dobrá zpráva je ta, že se to většinou vyplatí. Marie založila módní značku Rodná Hrouda – kombinuje moderní střihy s tradičními folklórními prvky z Čech a Moravy. Její přednáška neměla chybu a to hovořila takto na veřejnosti poprvé, velký respekt!

Atmosféru v sále rozproudil fyzický básník Petr Váša – to se musí zažít, slovy to nejde popsat. Prostě úžasný zážitek! Hana Šindlerová vyprávěla svůj životní příběh, jak založila první Marmeládovnu v Praze a jak je důležité umět se odrazit ode dna… Následoval Josef Kordík – římskokatolický kněz a jeho přednáška na téma: „Poznáte pravdu, pravda vás osvobodí.“

Jediným zahraničním hostem byl Jason Manion, který si říká architekt zkušeností, jeho motto: „Cesta čím těžší, tím lepší.“ Vyprávěl o natáčení příběhů inspirativních lidí pro Roadtrip Nation, což je moc zajímavý projekt, který funguje v USA již více než 15 let. Snaží se motivovat mladé lidi na jejich cestě za vysněným povoláním.

Dalším řečníkem byl Břetislav Svozil – ředitel základní školy v Deblíně. Moc bych si přála, kdybych chodila v dětství k takovému osvícenému učiteli…Podnikl několik cest na Sibiř, které mu otevřely oči. Díky tomu si uvědomil, že je čas se zastavit, nebo alespoň se to začít učit. Dost se mi také líbila myšlenka, že je dobré opustit zažité představy a tvořit nové, které vás překračují.

Pro mě úplným zjevením byla Beata Bocek, která zpívá a hraje svoji tvorbu! Příběh opět stejný! Odešla z práce, která ji nemotivovala, chvíli bydlela v garáži, pak odjela cestovat na Nový Zéland a teď bydlí v Liazce na kopci u Vsetína a dělá to, co miluje! Slušný „háelpéčko“, jak by řekla jedna moje kamarádka – hluboký lidský příběh! 🙂

Barbora Zuchová – lékařka zdravotnické záchranné služby. Měla jednu z nejpraktičtějších přednášek – o tom, jak můžete někomu jednoduše zachránit život. Ladislav Kabelka se věnoval tématu hospicové paliativní péči.

Známá investorka z pořadu České televize Den D – Margareta Křížová byla milá, lidská, vtipná – celkově krásná žena! Osobně se mi dotkly tyto její myšlenky: „I špatné věci jsou dar.“ „Pokud kolem sebe nemáte lidi, kteří vám řeknou pravdu, tak je to blbý.“A dost mě zaujal termín toxičtí lidé – sofistikovaně zlí – nakopávají nás k další cestě!

Martin Pavliš – „Nevěřte nikomu natož mně.“ Jak je důležité cestovat, seznamovat se s lidmi a zajímat se o jejich názory. Je třeba se kolem sebe rozhlížet!

Vystoupení amatérského divadelního souboru ÚstaF, bylo představení čiré lidské radosti, neuvěřitelná síla! Na pódiu bylo asi dvacet lidí, kterým se jiskřilo v očích až mi naskakovala husí kůže.

Jiří Kůs a jeho povídání o Třetí průmyslové revoluci. Zaujala mě myšlenka na ekologicky šetrný svět v budoucnosti! Šimon Pánek zakončil celý den přednáškou na téma: „Kdo vlastně jsme?“

Na závěr jsem si konečně prohlídla mapu sociálních inovátorů od Ashoky. To je teprve síla! Doporučuju. 🙂

Více takových akcí! Velké díky organizátorům! 🙂

„Strach je jenom kozí bobek,“ pronesla v rámci své přednášky na TedxBrno 2015 Marie Stará dámská krejčová, automechanička, módní designerka a zakladatelka oděvní značky Rodná Hrouda. Brzy po konferenci se mi tento citát vybavil…

Je neděle poledne a já sedím ve vlaku z Prahy do Plzně. Kochám se krásnou krajinou, otevírám notebook a procházím si nejzajímavější myšlenky z konference…V tom si ke mně do kupé přisedne paní Elza z Německa, žena v domácnosti, která nerada cestuje. Po chvíli přistoupí paní Naďa – průvodkyně, která naopak cestování zasvětila celý svůj život. Jako poslední se připotácí dvoumetrový pokérovaný Honza, ze kterého se vyklube terarista – pozor nezaměňovat s teroristou… Svoji bílou krabici hodí doprostřed kupé přímo pod naše nohy. Tahle dost nesourodá skupina si začne po chvíli povídat, vše je v pohodě až do té doby než se ukáže, co je uloženo v té bedně mezi námi…

Zamotá se mi hlava, rozbuší srdce, začnu se potit a vyhrknou mi slzy. Na chvíli se ocitnu mimo sebe. Už tenhle pocit znám. Fóbie je rozjetá naplno. Jediné nad čím přemýšlím, jak se co nejrychleji dostat z rohu kupé pryč…A pak už slyším jen hlasy.

Honza: „Neboj, vážně už jsem všechny udal, v krabici už nic není.“ (je mu dost špatně rozumět, jelikož od pátku oslavuje…)

Já: „Hele, celkově je mi tahle situace dost nepříjemná. A taky ti nevěřím…“

Honza: „Ale fakt!“ (Začne naznačovat, že mi ukáže, že tam nic není.)

Já: „Néééé, já ti věřím…“

Po chvilce:

Honza: „Ty jsi tak krásná!“

Já: „Obávám se, že by z nás dobrej pár nebyl! Aby bylo jasno! Mám přítele a za druhé ta krabice…“

Honza: „Ty jo, fakt mě to štve, že si zadaná! Vždycky jsem chtěl intelektuálku! Můžu tě pozvat na herpetologický kongres do Plzeňský zoo?“

Já: „Hele to fakt neklapne. Asi sis před chvíli všiml, že mám docela hustou fóbii z hadů a v tý krabici tady v našem kupé…“

Honza: „Když tak nad tím přemýšlím, tak hezká si, ale zmije, je zmije…“

Naďa: „Dost už! Sedněte si, já měla včera narozeniny! Teď si dáme Pálavu!“ (objednává u stevardky víno..)

Popíjíme, bavíme se a já si uvědomuji, jak je krásný poznávat nový lidi a poslouchat lidský příběhy. Hodina a půl je pryč, loučíme se, měníme si kontakty a já neustále sleduji velkou bílou krabici. Honza už je značně v pohrouženém stavu, motá se, neartikuluje… Tak si říkám, aby z té krabice přeci jen něco nevylezlo. Když už jsme konečně venku, tak se ke mně nakloní Elza a řekne mi, že se jí Honza svěřil, že v krabici je ještě pár zbylých… A já si v duchu opakuji „Strach je jenom kozí bobek.“  Za celé tři měsíce v Asii jsem nepotkala fyzicky hada a pak jedu rychlíkem Praha – Plzeň a mám jich pod nohama hned několik…Ironie osudu. 🙂

Příspěvek o TedxBrno 2015 bude jindy – dneska to nedám. 🙂

P.S. Kdybyste někdo věděl, jak se zbavit fóbie, dejte vědět…