Je na čase posunout se dál…

Přesně před rokem jsem poslala Tereze respektive jejímu krásnému „severskému“ blogu TerezaInOslo hlas v soutěži Blogerka roku. Kdyby mi někdo řekl, že za pár měsíců budu mít svůj DVblog a pojedu na tříměsíční „Cestu za poznáním“, tak bych se mu vysmála. Rok se s rokem sešel a DVblog je nominován ve výše zmiňované soutěži v kategorii Objev roku. Kruh se uzavírá. 🙂 Jenže…

Měl to být blog pro rodiče a přátele, aby věděli, kde se zhruba s Filipem v daleké Asii nacházíme. Psaní mi ale začalo přinášet ohromnou radost a najednou jsem věděla, že ho nelze jen tak „vypnout“.

image

Procházím si fotky z cesty po Asii, vybavuji si vůně, barvy, nálady… Vzpomínám na úžasné zážitky a lidské příběhy plné laskavosti a optimismu… Teplý písek mi pálí do nohou, slunce mě oslňuje, šumění moře je tou nejlepší hudbou. Popíjím čerstvou kokosovou šťávu a v myšlenkách jsem zpátky na nádherném thajském ostrově Koh Lanta. Pak se zase rychle přemísťuji směrem do Kambodži a ohromného chrámového komplexu Angkor War – sedím v autobuse a dělám si poznámky, nechci zapomenout ani jednu maličkost, chci si vše uchovat hluboko v paměti.

image

image

V horách ve vietnamské Sapě mám před sebou fantastické výhledy na rýžová pole – tady se to píše samo! A co teprve na dvoudenní plavbě po ikonickém Mekongu v Laosu… V severním Thajsku sedím na zábradlí balkónu našeho hostelu, kde bylo jediné místo s fungující wifi. Občas je to i adrenalin. 🙂 Barma je srdcovka! Cítím doteky a úsměvy krásných a hodných lidí.

image

image

image

V létě jsme procestovali pro změnu Island! Opuštěná měsíční krajina se měnila ve zvlněné pahorky. Ohnivé sopky střídaly ledové království a členité fjordy. To vše je v mé paměti, to vše je zaznamenáno na DVblogu.

11850838_10205456976158449_1135792731_n
Největší odměnou po návratu z Asie byl rozhovor s jednou zaneprázdněnou známou.
„Člověče u toho posledního příspěvku jsem brečela.. Krásně napsané..“„Ty čteš DVblog?“ ptám se. „To jsem nevěděla.“„No jasně, sledovala jsem celou vaši cestu. Kam se chystáte dál?“

Jednu mou kámošku blog motivoval k rozhodnutí konečně odjet na delší čas do zahraničí. To je to, co mi dělá radost a přináší uspokojení!

Velké díky patří Filipovi, který četl všechny příspěvky jako první, jehož názoru si nesmírně cením…

Šťastnou cestu, ať míříte kamkoliv..

DV

Budu moc ráda, když dáte DVblogu hlas. Děkuju!

http://www.blogerkaroku.cz/nominovane-blogy/dvblog

 

„Offline“ víkend…

12166553_10207332122568770_1891672371_n

Je brzy ráno, slunce pomalu prosvítá z pod mlžného oparu, vzduch je chladný a prosycený různorodými vůněmi. Podzimní krajina nám ukazuje neskutečnou škálu barev. Dříví praská pod nohama, jinak je absolutní ticho… Já, městský člověk, si užívám každé minuty! Nejobyčejnější věci se pro mě stávají doslova luxusem. Proč tomu tak je? V hlavě mi zní citát, který jsem si přečetla před týdnem na výstavě New Brave World v pražském DOXu.

„Pro řadu lidí se dnešní zrychlený a přeorganizovaný svět orientovaný na výkon a úspěch stává místem, kde přestávají být schopni fungovat…“

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

My chceme něco dělat!“ Snad nejčastěji vyslovovaná věta tohoto víkendu. Touha po fyzické manuální práci byla v každém z nás. Laptopy, smartphony, wifiny odpojeny a hurá do gumovek! Co bylo samozřejmé pro naše předky, se pro nás stává krásným únikem z hektické reality.

12165766_10207332120608721_310646797_n

ovce dojeni_II

Na ovčí farmě u kamarádky Renaty jako by se zastavil čas – v dobrém slova smyslu. Představte si, že ráno posnídáte štrůdl právě vytažený z pece, namelete si voňavou kávu a do ní nalijete čerstvé ovčí mléko, které jste si před malou chvílí sami nadojili. Pak vyrazíte s partou skvělých lidí do lesa, kde sbíráte dříví a rovnou ho zpracováváte. Co my uděláme s motorovou pilou za tři hodiny, to by naši předci dělali možná několik dní…

12166668_10207332136849127_328977659_n

12167757_10207332138929179_149031028_n

Na čerstvém vzduchu pěkně vyhládne, a tak je čas na dobrý oběd. Dýňová polévka, kterou vaříte na starých kamnech s praskajícími polínky nemá chybu. K tomu papriky plněné domácí brynzou a bylinky ze zahrádky. Pak dostanete do ruky „kotouč“ neboli kolečko a jdete sbírat listí. Dalším úkolem je skutálet seno pro ovečky, rozřezat tři padlé vrby, opravit střechu, nezapomenout přikládat do kamen a je to! 🙂 Všichni jsou usměvaví a touží po dalších a dalších úkolech…

12067168_10207332124808826_1577483095_n

Večer si s přáteli sednete ke společnému stolu a při příjemném klábosení ochutnáváte neuvěřitelně lahodné sýry, které vyrábí naše hostitelka. Jsme přeci na ovčí farmě! Nikomu nechybí televize ani Facebook, příběhy sdílíme „offline“, palce nahoru si dáváme spontánně a okamžitě… Neukládáme nic do Cloudu, ale do naší paměti…

12063928_10207332134649072_555378940_n

syr jara cimrman_II

Život na farmě je náročný – obzvlášť pro ženu, která je na vše sama… Velký respekt! Pro nás to byla víkendová zábava, pro Renatu je to každodenní těžká dřina. Ale krásná dřina…Jsem vděčná, že jsem mohla s vámi tento víkend prožít! A teď zpátky do zrychleného velkoměsta… Než naskočím zpátky do režimu online, dovolte ještě jednu krásnou myšlenku…

Člověk nebyl stvořen jako automat, a pokud se jím stane, je zničen základ jeho duševního zdraví.“ Aldous Huxley

zuby ovce_II