Přemýšleli jste někdy nad tím, kolik mají láska a nenávist společného? Jsou to jedny z nejsilnějších emocí, které člověk může zažívat. Člověk miluje celým svým tělem i duší. Doteky a polibky jsou jako dobré víno, které chcete neustále dolévat. Chcete být ovíněni, protože je vám pak krásně. Láska může přejít ale velmi rychle k nenávisti…

Člověk, který nenávidí, chce ubližovat. A jak nejvíce ublížíte? Totálním nezájmem, absolutní ignorací, vymazáním ze života… Slova jsou zbytečná, nezájem bolí mnohem více… Nenávistný člověk chce, aby dotyčný trpěl, protože ho potřebuje přesvědčit o své pravdě pravdoucí. Zažívám momentálně jedno z nejkrásnějších období svého života. Život mi ale ukazuje, jak důležitá je rovnováha. Nemůže vám být jen krásně, musí se to vyvážit chvilkami, kdy je vám smutno a vy nemůžete nic udělat s tím, že ne všichni lidé se radují z vašeho štěstí. Většinou se jedná o lidi, kteří jsou vašimi nejbližšími, kteří stáli dlouhá léta při vás a pak jednoho dne… Zůstala jen prázdnota, vzpomínky, kamenné tváře…

Dnes ráno jsem dočetla knížku Příběh psaný do vody od Blanky Milfaitové – marmeládové královny. A uvědomila jsem si, kolik toho máme společného! Obě plzeňačky, obě jsme zažily „divné žití do třiceti let“, obě jsme našly skvělého muže až po třicítce, obě jsme musely opustit staré systémy, aby mohlo začít něco nového a krásného, obě si v sobě neseme určitou prázdnotu v srdci, kterou po sobě zanechali ti, jenž nedokážou překonat své ego, obě toužíme procestovat svět…

Sníme a sny si plníme

Cestopisný recepis marmeládové čarodějky z ostrovní expedice může na někoho působit jako totální bláznovina, úlet šílené ženské, která riskuje životy malých dětí na zahraničních expedicích. Zároveň na někoho může působit extrémně inspirativním dojmem! Svět, kde je možné vše. Kde děti vyrůstají v rodině plné porozumění, kde rodiče drží pospolu, kde láska a pohlazení jsou na prvním místě.

Jednou bych také chtěla vyrazit na takovou expedici se svojí rodinou – čekat na západy slunce a zbytečně nepospíchat… Já bych chtěla zažít svět, kde vládne (láska)vost… Svět, kde trávím více času se svým mužem než s kolegy z práce (i když je mám moc ráda..) 🙂 Kniha Blanky Milfaitové je přesně taková. Když si ji přečtete, nepromarníte ani vteřinu. Doporučuji mít přečtenou i její první knížku Příběh opravdové vášně, kde se dozvíte více o jejich strastiplných rodinných vztazích, které mi tak moc připomínají ty moje…

Příběh psaný do vody – Blanka Milfaitová

Abyste mohli žít podobný život potřebujete pěkný kopec odvahy a můžete vyrazit na cesty. Tak jako Blanka na svou ostrovní expedici – Zanzibar, Trinidad a Tobago, Kréta, Sicílie, Stromboli, Mallorka, Frioulské ostrovy, Ynys Enlli, ostrov Man, Hebridy, Orkneje, Shetlandy a Vesterály… Ona, její muž a dvě malé holčičky. Pro někoho pošetilost a nezodpovědnost? Pro mě inspirace, radost, štěstí. „Můj nový život mi přinesl tolik změn a přišly právě a jen díky snaze překonat věci staré,“ vysvětluje Blanka. Knížka je plná opravdového života, upřímnosti, cestování a samozřejmě receptů… Psaná lehce, vtipně, zároveň ale ostře s nutnou dávkou velkého talentu. Blanka dokazuje, že je renesanční žena. Kromě nejlepších marmelád světa, umí skvěle napsat knihu, kterou si koupí opět velké množství lidí. Proč? Protože je jiná a nabízí útěk z všednodenních povinností, protože dává naději, že může být lépe…

Kdy už se pustíte do plnění vašich snů? Nemusíte jezdit na Shetlandy, stačí udělat něco, po čem už dlouho toužíte a může to být jen úplná maličkost… „Ale nikdo mi nemusí můj život závidět, máme stejné startovní čáry. Místo závisti a hledání důvodů, proč to nejde, stačí zvednout zadek od televize, poslat k šípku despotického šéfa, vyčůrané „kamarády“ a ukuňkaného partnera a spálit ulhané noviny, típnout Facebook a vyrazit žít svůj vlastní život. Dát snům ty správné 3D, ale i hlubší rozměry. Můžete jít sny žít! Vlastní sny. A budete si vážit každého, věřte mi, kdo vám do toho nebude krafat, ale podrží vás, podpoří a ocení. Tak jako to mám já.“ Blanka Milfaitová, Příběh psaný do vody.