Kousek od Afriky, ale pořád v Evropě

Když jsme vybírali místo, kam pojedeme přes silvestra, věděli jsme, že jsme limitováni časem. Zkoumala jsem různé země, ale přišlo mi všechno moc daleko, na tak krátký čas… Pak jsem si začala procházet Kanárské ostrovy, které jsem měla zařazené jako destinaci, která je spíše pro seniory a milovníky “all inclusive hotelů”. Čím více jsem si četla o Tenerife, tím více jsem cítila, jak mě tenhle ostrov přitahuje. A tak jsme vyrazili a strávili tady krásných sedm dnů. Tenerife předčilo naše očekávání.

Let je poměrně krátký cca 4,5 hodiny – přímo z Prahy se Smartwings. Kousek od Afriky, ale pořád jsme v Evropě. Krásné pláže a báječné treky v horách. Celý týden modrá obloha! Krásných 28 stupňů a k tomu koupání v divokém oceánu. Teploty jsou příjemné po celý rok. Výborné jídlo! Na ostrově jsou skvělé restaurace a některé z nich mají i michelinskou hvězdičku.

Každý si tu přijde na své! Můžete nehybně ležet u bazénu a nevystrčit nos z resortu nebo se můžete vydávat na výlety a objevovat zdejší krásu. My jsme si zvolili tu druhou možnost. V jednu chvíli jste v plavkách na pláži a v druhou chvíli jste v péřovce a podnikáte výšlap na sopku Teide, kde můžete vidět i trochu sněhu. Pořád jste na stejném ostrově. Tyto dvě aktivity od sebe dělí pouhých 50 km. Prostě ideální místo!

Vyrazili jsme se podívat na krásnou horskou vesničku Masca, ke které se lze dostat jen po velmi úzkých serpentínách. Když potkáte v protisměru autobus, tak to je trošku adrenalin. Přes den tam proudí davy turistů, vyplatí se tedy vyrazit až na západ slunce. Atmosféra Mascy je nádherná. Jih Tenerife je suchý, vyprahlý, ale tady je najednou spousta zeleně – palmy, kaktusy. Prostě nádhera a kaktusová zmrzka k tomu. 🙂 Další velký zážitek byl Národní park Teide. Tady jsme strávili dva dny – pohybovali jsme se u nejvyšší hory Španělska – sopky Teide, kde jsme se procházeli po měsíční krajině.. A to doslova! Všude krásné skalní útvary a lávové šutry. Byl zde neskutečnej klid a to ticho!

Z pláží jsme navštívili menší písečnou Playa de Abama – moc hezká, ale celkem dost lidí a dále krásnou a rozlehlou pláž Playa de la Tejita. Úplně nejvíce nám učarovala pláž, kde žije hippie komunita – Playa De Diego Hernandez. Na tohle místo se dá dojít jen pěšky, takže tady není tolik lidí a má to fakt atmosféru. Lidé zde žijí ve stanech a v různých přístřešcích. Vybrali si volnost a svobodu. Můžete sem s plavkami či bez. Každou chvilku někdo cvičí jógu. Užívají si život a nepotřebují k tomu žádný luxus, protože ten největší luxus mají na dosah. Oceán!

Ubytko jsme měli tentokrát pestrý. 🙂 První noc jsme strávili v hostelu Los Amigos.

Pak jsme byli čtyři noci v krásném apartmánu Tenerife Surf, který provozují Češi a bylo to fakt super! Objevila jsem je na Instagramu na profilu Kerolajny.

U sopky Teide je jen jedna ubytovací možnost – Parador de Las Cañadas del Teide. Místo nádherný, ale služby hotelu už horší…

Poslední noc jsme strávili v krásném resortu a dopřálli jsme si odpočinek.

Restaurace:

V malé vesničce Los Obrigos je spousta restaurací zaměřených na ryby a mořské plody. My navštívili – Restaurante El Mirador de los Abrigos a bylo to skvělý!

V městečku Los Gigantes, kde jsou nádherné útesy, jsme navštívili restauraci El Rincón de Juan Carlos a bylo to prostě super.


A pak jsme ještě navštívili podnik slavného šéfkuchaře Martina Berasateguia, který má spoustu restaurací po celém světě a vlastní celkem 12 michelinských hvězdiček. Byl to velký zážitek!

Babí léto ve Vysokých Tatrách!

Vystupujeme po šesti hodinách v lůžkovém vlaku na nádraží v Popradu, čekáme na další spoj do Tatranské Lomnice a odtud vyrážíme na náš třídenní tatranský pochod. Netuším, co nás čeká. Putování od chaty k chatě je pro mě novinkou. Mám malý batůžek jen s tím nejnutnějším a stejně váží osm kilo! Za první zatáčkou slyšíme děsivý zvuk – že by medvěd? Naštěstí ho jen slyšíme a nevidíme, a tak dle instrukcí děláme co největší rámus a mluvíme klidným hlubokým hlasem.

Po pár hodinách přicházíme k Chatě pri Zelenom plese! Neskutečně kouzelný místo – u nádhernýho jezera v obklopení tatranských štítů. Odtud vyrážíme na výlet k Velkému Bielemu plesu a pak ještě na Jahňačí štít! Cítím, že už je toho na mě moc a vzdávám poslední úsek k vrcholu – no co, tak někdy jindy. Ono to chvilkové spočinutí/zaseknutí pod vrcholem má něco do sebe. Kochám se a mám pocit jakoby se zastavil čas. V jednu chvilku jsem tady úplně sama – zvláštní pocit. Totální ticho a nádherný scénérie okolo mě. Na Chatě pri Zelenom plese se ubytováváme ve 12ti lůžkovém pokoji, dáváme sprchu a pak už hurá na večeři! Tady v těch horách ale chutná! 🙂 Nesmí chybět večerní partička karet, na kterou už únavou skoro nevidím…

Ráno budíček v 6:30, snídaně a odchod na další štaci. Čeká nás přechod k další chatě. Máme krásný počasí, obloha je opět jasná! Vyrážíme po červené zdolat vrchol Velká Svišťovka, kde se setkávám s řetězy a překonávám fóbii z výšek a celkově tak nějak překonávám sama sebe. Ten pocit, když stojíme na vrcholu Svišťovky je nádherný, mám radost, že jsem to dala – pro někoho brnkačka, pro mě opuštění komfortní zóny… Ale ty výhledy, to je prostě nádhera! Připadám si jako mravenec oproti těm velikánům a snažím se zapamatovat si každý moment. Užít si tu chvíli, neběžet dál, ale zůstat chvíli tady a teď.

Ze Svišťovky už si to svištíme přes Skalnaté pleso na Zamkovského chatu, kde si dáváme oběd, pokračujeme na Rainerovu chatu, kde se setkáváme s ochočenou liškou… Pak už nás čeká stoupání Velkou Studenou dolinou ke Zbojnické chatě, která se nachází ve výšce 1960 metrů, kde nocujeme. Zásoby sem vynášejí nosiči, jak za starých časů. Velký respekt, fakt borci! Tentokrát máme 16ti lůžák, venkovní klasickou kadibudku a umyvadlo se studenou vodou! Má to své kouzlo! Na žádné z horských chat nemám signál, není wifi, z mobilu se rázem stává pouze foťák a to je tak krásný – být chvíli úplně mimo… Užívám si, nepostuju a nepřemýšlím, co bych chtěla nasdílet… Pocit, který jsem už dlouho nezažila.

Třetí den se probouzíme za deště. Blankytně modrá obloha je pryč.. Přes hory se válí mlha a oblaka. Má to něco do sebe. Divokost, nespoutanost, rázem člověk ví, kdo tady určuje pravidla a podle čeho se budeme řídit. Chtěli jsme projít přes průsmyk Prielom a dojít až na Sliezsky dom, ale kvůli počasí se vracíme stejnou cestou zpět dolů na Hrebienok a pak do Starého Smokovce, kde naše putování končí…

Souhrnem: jedna liška, pár kamzíků, několik medvědích zvuků a nespočet dechberoucích výhledů a zážitků. Cítím velký respekt k naší nádherný zemi. Děkuju za takový zážitek a uvědomění si svých limitů, strachů, ale i síly, kterou v sobě každý máme…

1. den – neděle 15.9. 2019
Tatranská Lomnica – Chata pri Zelenom plese  

2. den – pondělí 16.9. 2019
Chata pri Zelenom plese – Velká Svišťovka – Skalnaté Pleso – Zamkovského chata – Rainerova chat – 
Zbojnícka chata

3. den – úterý 17.9. 2019
Zbojnícka chata – Hrebienok – Starý Smokovec – Poprad a odjezd do Prahy