Thajsko, Kambodža, Vietnam, Laos…Tři měsíce neskutečně barevných a živelných zážitků. To nejlepší jsme si ale nechali na samotný závěr! Tisíce zlatých chrámů, starobylá města, vesničky, kde se zastavil čas…Vítejte v Barmě nebo chcete-li v Myanmaru – v dlouho izolované a zkoušené zemi. „Je to země zcela jiná než všechny, které znáte,“ napsal Rudyard Kipling a nelze než souhlasit.

 

Do Barmy jsme se vydali po souši přes thajský hraniční přechod Mae Sot. Na barmské straně jsme pochopili, že po zemi sem zatím moc turistů nevstupuje, všichni létají rovnou do Yangonu nebo Mandalaye. Infrastruktura zde byla ještě donedávna v katastrofálním stavu. Jako jediní evropané na hranicích jsme si připadali tak trochu jako exoti. Paradoxně přechod Myawadi byl nejpohodovější ze všech asijských zemí, které jsme zatím navštívili. 🙂 Co byla pro nás největší změna, které jsme si všimli hned pár metrů za „mostem přátelství“? Neuvěřitelně milí, ochotní lidé a výrazně méně bordelu na ulicích!!!

Ozbrojenci na cestě do Yangonu

Z Myawadi jsme vyrazili s místňákama minibusem do Yangonu. Bágly na střechu a šup na dvanáctihodinovou projíždku nádherným barmským venkovem mezi horskými masívy. Zvlášť první tři hodiny byly plné adrenalinu! Jeli jsme po úplně nové silnici jakou jsme tady v Asii ještě neviděli. Radostnou euforii, ale brzy vystřídalo zvláštní mrazení v břiše. Projížděli jsme totiž tzv. check pointy, což znamenalo, že řidič na těchto stanovištích předal ozbrojeným vojákům určitý obnos peněz. Částka se pokaždé lišila – vojáci ji určovali podle našich evropských „ksichtů“. Musím říct, že nebylo vůbec příjemné koukat se na nabitý samopal z blízkosti třiceti centimetrů… Zvlášť když na dalších check pointech už nebyli uniformovaní vojáci, ale ozbrojení náctiletí týpci v šortkách, tílkách a slunečních brýlích… Naštěstí s námi jel kluk, který uměl anglicky, což nás dost uklidňovalo. Někteří „vojáci“ navýšili částku o pár tisíc, pak byli ale tací, kteří naopak odmítli peníze přijmout. Prý se chtěli před námi ukázat v dobrém světle. Tihle „dobráci“ byli ale jenom na jediném stanovišti… 🙂 Díky našemu známému z minibusu jsme hned po cestě ochutnali spoustu výborných místních delikates a tak jsme za chvíli zapomněli na tohle ozbrojené úplatkářství…

Vodní festival

Měli jsme to štěstí, že jsme zažili v Barmě několikadenní oslavy nového roku – Slavnosti vody – Thingyan. Tento svátek je neuvěřitelný zážitek! V podstatě nemáte možnost projít městem aniž by na vás zůstala suchá nitka..Podél silnic jsou postavená pódia s barely s vodou a pět dní probíhá neskutečná vodní bitva. V podstatě každou minutu na vás někdo vychrstne kýbl se studenou vodou nebo vás rovnou zlije vodním dělem. K tomu všemu hraje na ulicích od rána do večera drsné techno. Jo, jo není nad „tradice“… Po pár dnech už je to celkem náročné, zvlášť když chcete například vidět i nějaké památky a nekoukat pořád na dno lavoru a ždímat mokrý hadry. 🙂 A pozor! Barma v podstatě přestane fungovat – nejezdí autobusy, vlaky.. Můžete si tedy vybrat buď předražené taxíky nebo leteckou dopravu… S tím jsme trochu nepočítali…

Od prvního okamžiku si nás Barma získala! Tolik milých lidí jsme v celé Asii neviděli! Neustále se vás někdo ptá odkud jste, jak se jmenujete. Je na nich vidět, jak jsou šťastní a váží si turistů. Jsou jako nezkažená dětská duše. Věříme, že jim to vydrží!

Prašné ulice, život, lidé, příběhy – to nás zajímá nejvíce! Myanmar toho tolik nabízí! A my bereme, ukládáme do paměti foťáku ale hlavně do našich vzpomínek. Lidé se usmívají, i když tlačí těžký povoz plně naložený zbožím, když nahánějí krávy z pastvy nebo prostě jedou okolo vás na kole. Nikdy nezapomenou pozdravit, zamávat a i přes jazykovou bariéru se s vámi klidně dají do řeči. A vy stojíte na cestě, smějete se s nimi, protože je to nakažlivé a otvíráte jim postupně svoje srdce. Něuvěřitelná země! Všichni chodí v tradičních dlouhých barevných sukních tzv. longyi, ženy mají na tvářích světlehnědou pastu thanakhu, což je make-up i ochrana proti slunci.

Radostné jiskry v očích, vřelé úsměvy, doteky…Nikdy a nikde jsem se necítila tak výjimečně jako tady! Každý s vámi chce přijít do kontaktu a sáhnout si na vás. Připadám si jako filmová hvězda! „Můžeme se s vámi vyfotit?“ Odpovídám: „Ale jistě, moc ráda!“ A zhruba dvacet minut rozdávám úsměvy na všechny světové strany. Skvělé místo na pozvednutí sebevědomí. 🙂 Tihle lidé zůstanou na vždy v mém srdci…

Yan, který nám ukázal jako první přívětivou tvář Myanmaru..

Myint s manželem, kteří provozovali guest house Bamboo Place Yangon a rakušanka Sandra, kterou jsme měli to potěšení tady potkat. Pokud se do Barmy někdy vrátíme, tak jedině sem! Neuvěřitelně laskaví lidé, kteří dělají svou práci s láskou.

Rosťa – manažer z hostelu Ostello Bello v Baganu, nečekané setkání s čechem žijícím v Barmě.

Majitelé a jediní zaměstnanci rodinné italské restaurace v Nyaung Shwe kousek od jezera Inle.