Objevovat krásy portugalského venkova a jít pěšky do španělského Santiaga? Zjistit, jaké máme limity a čeho je člověk schopen? Absolvovat něco, co ani jeden z nás nikdy nezažil? Sáhnout si na dno svých sil? Pro nás je to výzva, kterou jsme se rozhodli naplno prožít… Zhruba na osm dnů z nás jsou poutníci, kteří vyměnili hektické velkoměsto za toulky poklidnou krajinou. Jsme na cestě… Co nám přinese ukáže až čas…

První den na slavné „Camino“ máme za sebou! Námi zvolená trasa do Santiaga má 153 kilometrů. Začínáme v Ponte de Lima a nemohli jsme si vybrat lépe! 🙂 Jedná se totiž o jeden z nejnáročnějších úseků na celé portugalské cestě s převýšením 400 metrů a délce 19 kilometrů.

Vše, co potřebuji momentálně k životu je v mém batohu – váží okolo pěti kil a já už přemýšlím, co z něj ještě vyhodím… Kdo mě zná, tak si asi bude říkat, že jsem se úplně zbláznila. 🙂

Bilance prvního dne: dva puchýře a málem prokousnuté lýtko od místního portugalského voříška. 🙂 Nejsem v tom ale sama. V Albergue Ninho – ubytovně pro poutníky, kde trávíme noc, jsou na tom ostatní velmi podobně. Většina „kolegů“ si masíruje nohy či ošetřuje puchýře. Kromě Svatojakubské mušle máme ještě jedno společné. Pohyb poutníků po ubytovně je velmi pomalý – dalo by se říct až rozvážný. Poznávací znamení jsou „flip flopy“ na unavených nohou…

„Musíš chodit rychle, čím dříve budeš v cíli, tím méně budeš trpět.“ Taková slova ujištění dostávám večer od Filipa na dobrou noc… Byl to překrásný den! Snad mi ten optimismus vydrží až do Santiaga! 🙂