Proč mířím často do přírody?

Poslední dobou, jak můžu, tak trávím čas venku – v lese, na louce, u rybníka… Stárnu? Nemám přece ještě důchodový věk, ale přesto mám největší radost na čerstvým vzduchu. 🙂 Ty „nejobyčejnější věci“ mě fakt baví – procházka ranní rosou, východy slunce, zářivě zbarevný podzim, výhledy do krajiny, spadané listí, léčivé bylinky… Uvědomuju si, že čím více si všímám těchto drobností, tak tím jsem šťastnější.

Tenhle víkend jsem zažila úžasnou dámskou jízdu s mojí mamčou. Řekla jsem jí, že jedeme na wellness pobyt, ale pravda to tak úplně nebyla…Nebo byla? Až vstřebám všechny zážitky, tak vám popíšu náš netradiční víkend. Cítím totiž velký vděk a chci se o náš zážitek podělit…Zatím to je tajemství.

Teď mám pro vás ale pár tipů na báječné podzimní výlety. 🙂

1.
Objevte Český ráj! My jsme šli s Filipem okruh –
Sedmihorky – hrad Valdštejn – Hrubá skála

Večeři jsme si dali v příjemné restauraci Abelův mlýn v malébném údolí řeky Jizery. Vše bylo moc dobré!

2.
Směr Ústí nad Orlicí – Apartmány na vršku!
Mám moc ráda tohle místo. Strávila jsem tady čtyři víkendy. Je to totiž zároveň i školící středisko. To, co tady Zdeněk Štěpánek vytvořil, je naprosto dokonalé. Vše je v naprostém souladu s přírodou. Již několikrát vyhráli jako nejlepší penzion roku. Je to takový český „hobitín“. 🙂

3.

Kousek za Prahou se nachází vyhlídka Máj…

Jak jsem začala hledat srdcem…

Zkoušeli jste si někdy jedním slovem charakterizovat vztah s vaším partnerem? My ano! A nechali jsme si naše slova vyrýt na snubní prstýnky… Věděli jsme, jak budou vypadat, ale netušili jsme, co nám tam ten druhý nechal „vepsat“… Podívali jsme se poprvé až po našem krásném šumavském obřadu. Ta slova byla přesná… Abychom mohli dojít do tohoto láskyplného momentu a odevzdat se jeden druhému, museli jsme ujít velký kus cesty… A tak prosím – nikdy nepochybujte! Věřím, že na každého čeká jeho spřízněná duše… Ale kdybyste se mě zeptali před čtyřmi lety – asi bych vám odpověděla jinak…

Potkali jsme se v hodně podobném období. Filip byl po čerstvém ukončení velmi bizárního vztahu. A já se ještě vzpamatovávala… Můj tehdejší přítel se se mnou rozešel v den mých třicátých narozenin. Dal mi krásný dárek – kopačky a to   z ničeho nic! Svět se mi tenkrát zhroutil. Trvalo mi přes rok než jsem opět začala normálně „fungovat“. Trápila jsem se, litovala, plakala, doufala… Dostala jsem se na úplné dno. Libovala jsem si v mém utrpení…Z lítosti se brzy stala nenávist, z nenávisti stav, kdy je vám vše jedno. Tenkrát jsem pochopila, co znamená výraz mít zlomené srdce… Shodli jsme se s Filipem, že bychom vlastně chtěli svým předešlým partnerům poděkovat. Bez vás bychom spolu dnes asi nebyli. Díky tomu, čím jsme si tenkrát prošli, tak si dnes mnohem více vážíme toho, co mezi námi vzniklo.

Důležité bylo rozhodnutí, odrazit se ode dna, začít na sobě pracovat. Uvědomila jsem si, co vlastně chci a koho vedle sebe chci… Můj život se úplně změnil. Začala jsem číst motivační knížky, sbírat zážitky a hlavně snít… Snít o muži, který jednoho dne přijde, vezme batoh a odveze mě do Asie na cestu za poznáním…

Uvědomili jsme si oba, že vztah může být upřímný bez lží, přetvářek a falešných úsměvů. Uvědomili jsme si, co jsme získali a jak jsme za to vděční. Jak jsem psala na začátku, na každého čeká jeho spřízněná duše. Malý princ říká: „Jenomže oči jsou slepé. Musí se hledat srdcem.“ A tak jsem začala hledat srdcem… Nikdy to nevzdávejte! To, co se nám děje, jsou důležité životní zkoušky, které nás posouvají dále…

Naše šumavská svatba byla jednou velkou oslavou lásky! Stvrdili jsme náš vztah v obklopení rodiny, přátel a úžasného Otce Šebestiána. A je nám spolu krásně! Sdílíme společné hodnoty – VDĚČNOST za lásku a vzájemné SOUZNĚNÍ… Dvě slova na našich prstýncích…