Pouť do Santiaga de Compostela!

Zkuste si vybavit okamžik, kdy jste byli opravdu šťastní. Takový ten okamžik, kdy jste se usmívali pod vousy a tetelili jste se radostí. Okamžik, kdy jste cítili, že jste na správném místě a ve správný čas. Okamžik, kdy všechno bylo zalité sluncem, a tak nějak více barevné. Jak jste se cítili? Kde to bylo? Kdo s vámi byl?

Já zažila mnoho takových momentů na naší portugalské pouti do Santiaga de Compostela. Dnes je tomu přesně dva roky, kdy jsme vyrazili na osmidenní putování. Vybavuju si úplně přesně dechberoucí krajinu, romantické vesničky, rozličné vůně, neskutečné barvy… Camino jsou hlavně mentální lázně! Nohy a tělo mohou být unavené, ale mysl je šťastná a klidná. Co vám taková cesta může dát? Lze to vůbec slovy předat? Pokusím se… Pro mě osobně to bylo uvědomění! Úcta k mému tělu, respekt k přírodě, znovuobjevená radost ze svobody… Každý den nové zážitky, nová poutnická přátelství…Kráčeli jsme s Filipem ruku v ruce pět až šest hodin denně, pomáhali jsme si, dodávali si energii a čím dál více si uvědomovali, že chceme ruku v ruce jít dál i v normálním životě. Camino je láska na celý život. Toužím to znovu zažít. Stát se na chvilku zase poutníkem…

Zjistila jsem, že příspěvky z pouti na dvblogu jsou nejúspěšnější, což mi dělá velkou radost! A dostávám stále dotazy. Přála bych každému zažít tento pěší relax. Pro správného středověkého křesťana bylo povinností jednou za život doputovat do Svaté země, do Říma či do Santiaga de Compostela. Nyní každým rokem narůstá počet poutníků a tato cesta je od roku 1993 zapsána do seznamu kulturního dědictví UNESCO.

Diplom na stěně mi připomíná každý den naši svatojakubskou pouť. Každý poutník tento certifikát obdrží – pokud ujde v kuse alespoň 100 km či pokud jede na kole, koni nebo oslíkovi 200 km. V lisabonské katedrále Sé jsme si zakoupili poutnický pas Credencial del Peregrino. Do Credencialu máte za úkol sbírat razítka, která dostáváte v kostelech, na ubytovnách, v restauracích a kavárnách, tak aby bylo vidět, že nepodvádíte. 🙂 My vycházeli z vesnice Ponte de Lima (160 km do Santiaga). Trasa byla skvěle značená – žluté šipky či žluté mušle sv. Jakuba byly skoro na každém rohu. Celý popis trasy naleznete zde:

Určitě bych doporučila zakoupit tuto knihu: „The Portuguese Way to Santiago de Compostela“ (autor: Sergio Fonseca).

Pokud se na Camino chystáte nebo vás prostě zajímají postřehy od „poutníků začátečníků“, tak doporučuju můj článek zde.

Buon Camino! 🙂

 

Našli jsme Srdce Dolomit!

Probudím se, otevřu oči, vystrčím hlavu ze stanu a užívám si nádherného výhledu na vysoké skalní útvary, které jsou osvětlené jemným ranním sluncem. Vydržela bych se dívat hodiny a obdivovat tu neskutečnou krásu! Naše svatební cesta nemohla začít na lepším místě… Vítejte v campu Malga Ciapéla Marmolada, který vede marmeládová královna Blanka Milfaitová se svým partnerem!

Přestěhovali se ze šumavských hvozdů hned pod nejvyšší horu italských Dolomit. Miluju tyhle příběhy! Příběhy lidí, kteří se nebojí a jdou si za svým snem. Náš čas je na této planetě poměrně krátký, tak na co čekat?

Dokonalý klid, divoká příroda, čistý vzduch.. Zní to jako ráj? Camp není obehnán plotem, takže se cítíte součástí nádherných přírodních scenérií. K tomu všemu přidejte dokonálé zázemí, bar El Morbin, kde si můžete objednat výbornou pizzu, zakoupit nejlepší marmelády či báječné domácí limoncello. Ach… Hned bych se vrátila zpátky…

VÝLETY:

Z kempu jsme vyrazili na celodenní výlet.
První zastávka byla v salaši Malga Ombretta (1094 m.n.m.). Představte si místo uprostřed nádherného údolí, volně pasoucí se kravky a paní domácí, která vyrábí ty nejčerstvější mléčné produkty. Na její jogurt s lesním ovocem nikdy nezapomenu!

Dalším milníkem bylo geografické centrum – Srdce Dolomit, které zde bylo umístěno v letošním roce.

Poté jsme si dali skvělý oběd v Rifugio O. Falier (2074 m.n.). Místo, kde se dá i ubytovat, což určitě vyzkoušíme někdy příště! Totální divočina a k tomu dokonalá romantika…

Tip na další výlet:
Vyrazili jsme i na samotnou královnu Marmoladu a vyjeli jsme až na úplný vrchol (3 343 m.n.m.). Výhledy byly nádherné! Nevyhledávám moc výšky, ale tentokrát jsem se nebála! Lanovka byla plná jeptišek z Říma. Buď se fotily nebo modlily! 🙂

Dnes jsem se dočetla, že Blanka a pan P. plánují stavbu glamping wood-igloo se sklěnenou stěnou v ložnici. My máme jasno, příští rok zase vyrazíme!

Je krásné, když si lidé plní sny! A taky je krásné, když se věci dělají s láskou… Díky za inspiraci!