Vystupujeme po šesti hodinách v lůžkovém vlaku na nádraží v Popradu, čekáme na další spoj do Tatranské Lomnice a odtud vyrážíme na náš třídenní tatranský pochod. Netuším, co nás čeká. Putování od chaty k chatě je pro mě novinkou. Mám malý batůžek jen s tím nejnutnějším a stejně váží osm kilo! Za první zatáčkou slyšíme děsivý zvuk – že by medvěd? Naštěstí ho jen slyšíme a nevidíme, a tak dle instrukcí děláme co největší rámus a mluvíme klidným hlubokým hlasem.
Po pár hodinách přicházíme k Chatě pri Zelenom plese! Neskutečně kouzelný místo – u nádhernýho jezera v obklopení tatranských štítů. Odtud vyrážíme na výlet k Velkému Bielemu plesu a pak ještě na Jahňačí štít! Cítím, že už je toho na mě moc a vzdávám poslední úsek k vrcholu – no co, tak někdy jindy. Ono to chvilkové spočinutí/zaseknutí pod vrcholem má něco do sebe. Kochám se a mám pocit jakoby se zastavil čas. V jednu chvilku jsem tady úplně sama – zvláštní pocit. Totální ticho a nádherný scénérie okolo mě. Na Chatě pri Zelenom plese se ubytováváme ve 12ti lůžkovém pokoji, dáváme sprchu a pak už hurá na večeři! Tady v těch horách ale chutná! 🙂 Nesmí chybět večerní partička karet, na kterou už únavou skoro nevidím…
Ráno budíček v 6:30, snídaně a odchod na další štaci. Čeká nás přechod k další chatě. Máme krásný počasí, obloha je opět jasná! Vyrážíme po červené zdolat vrchol Velká Svišťovka, kde se setkávám s řetězy a překonávám fóbii z výšek a celkově tak nějak překonávám sama sebe. Ten pocit, když stojíme na vrcholu Svišťovky je nádherný, mám radost, že jsem to dala – pro někoho brnkačka, pro mě opuštění komfortní zóny… Ale ty výhledy, to je prostě nádhera! Připadám si jako mravenec oproti těm velikánům a snažím se zapamatovat si každý moment. Užít si tu chvíli, neběžet dál, ale zůstat chvíli tady a teď.
Ze Svišťovky už si to svištíme přes Skalnaté pleso na Zamkovského chatu, kde si dáváme oběd, pokračujeme na Rainerovu chatu, kde se setkáváme s ochočenou liškou… Pak už nás čeká stoupání Velkou Studenou dolinou ke Zbojnické chatě, která se nachází ve výšce 1960 metrů, kde nocujeme. Zásoby sem vynášejí nosiči, jak za starých časů. Velký respekt, fakt borci! Tentokrát máme 16ti lůžák, venkovní klasickou kadibudku a umyvadlo se studenou vodou! Má to své kouzlo! Na žádné z horských chat nemám signál, není wifi, z mobilu se rázem stává pouze foťák a to je tak krásný – být chvíli úplně mimo… Užívám si, nepostuju a nepřemýšlím, co bych chtěla nasdílet… Pocit, který jsem už dlouho nezažila.
Třetí den se probouzíme za deště. Blankytně modrá obloha je pryč.. Přes hory se válí mlha a oblaka. Má to něco do sebe. Divokost, nespoutanost, rázem člověk ví, kdo tady určuje pravidla a podle čeho se budeme řídit. Chtěli jsme projít přes průsmyk Prielom a dojít až na Sliezsky dom, ale kvůli počasí se vracíme stejnou cestou zpět dolů na Hrebienok a pak do Starého Smokovce, kde naše putování končí…
Souhrnem: jedna liška, pár kamzíků, několik medvědích zvuků a nespočet dechberoucích výhledů a zážitků. Cítím velký respekt k naší nádherný zemi. Děkuju za takový zážitek a uvědomění si svých limitů, strachů, ale i síly, kterou v sobě každý máme…
1. den – neděle 15.9. 2019
Tatranská Lomnica – Chata pri Zelenom plese
2. den – pondělí 16.9. 2019
Chata pri Zelenom plese – Velká Svišťovka – Skalnaté Pleso – Zamkovského chata – Rainerova chat – Zbojnícka chata
3. den – úterý 17.9. 2019
Zbojnícka chata – Hrebienok – Starý Smokovec – Poprad a odjezd do Prahy
