Zážitkem no.1 v severním Thajsku se pro nás stala jednodenní návštěva Elephant Retirement Parku! Filosofie nově vzniklého kempu je neskutečně zajímavá! Je to takový důchoďák pro slony. 🙂 Celý život vozili turisty na svém hřbetu a teď si konečně užívají zaslouženého odpočinku. Starají se tady o ně s opravdovou láskou! V devadesáti procentech ostatních parků, jsou tahle nádherná zvířata využívána právě k projíždkám s turisty – bohužel jsou často ve velmi drsných podmínkách..

Park se nachází hodinu od města Chiang Mai. Krátce po příjezdu dostaneme základní informace od zakladatele parku Yui a od Davida, který tady pracuje už přes měsíc jako dobrovolník. Poté se společně s dalšími evropany jdeme seznámit se slony, o které se dnes budeme starat. Jaké překvapení, mají tady i šestidenní slůně! Učíme se povely typu: bon – slone otevři tlamu, vložím ti tam banán nebo čup čup – dej mi pusu. Sloní polibek jsem si nechala ujít, ale obejmutí, to jsem neodolala! 🙂 Jsou neuvěřitelně přátelští a chytří!

Po dopoledním seznámení se slony následuje výborný společný oběd. A pak už převlíkačka – každý dostaneme staré šortky, triko a jdeme koupat slony. David nás upozorní, že se máme ve vodě věnovat více slonici Ben. V předešlém turistickém kempu s ní nebylo vůbec hezky zacházeno, má pochroumanou nohu a nevěří moc lidem…

Dostaneme kartáče, kyblíky a vyražíme se slony k rybníku. Yui má hned na začátek pozbudivá slova: „V rybníku je devadesát procent bahno, zbylých deset jsou sloní…….no, ale buďte v pohodě, nesmrdí to.“ A vezme láskyplně jeden „roztomilý“ sloninec do ruky a demonstrativně ho po nás hodí.

Těžko se koupání s těmito těžkotonážníky popisuje, to se musí zažít! Vběhneme společně do vody a nastane neskutečná vodní show! Sloni se začnou potápět, válet, přetáčet, stříkají po nás chobotem vodu…Nejraději mají drbání kartáčem za uchem. Elephant happiness! Už snad jen aby začali šnorchlovat. 🙂 Blbneme ve vodě jako malé děti, je to čistá nádhera! Ztrácím pojem o čase, užívám si každou vteřinu..

Po koupačce se přemístíme do bahenní lázně, která je dobrá pro jejich drsnou kůži. Průvodce David hledá dobrovolníka, který s ním vstoupí jako první do bahňáku. Filipa nenapadne nic lepšího, než mě přihlásit. Napadá mě jediné, další výrazné vykročení z komfortní zóny! 🙂

Jdu s Davidem do „lázně“, civí na mě dalších dvacet evropanů, fakt super! Opatrně našlapuji a čekám, jaká první pijavice se do mě zakousne. 🙂 V bahně se nedá moc pohybovat, propadám se až po kolena a chvílema se nemůžu hnout z místa. Každopadně David z toho má velkou legraci. 🙂 To nejlepší mě ještě čeká! Za chvíli mi přistane na hlavě pěkná dávka bahna. Cítím jak mi ta mazlavá hmota stejká po obličeji a šup další dávka tentokrát za krk. Po chvíli už jsem úplně zadělaná a je mi už všechno jedno. 🙂
Pak vběhnou do vody ostatní „mahuti“, válíme se v té „hmotě“ a je nám báječně! Mám pocit, že tahle aktivita je spíš pro nás než pro slony. Ti po krátké chvíli opouštějí lázeň a civí na nás ze břehu. Co se jim asi honí hlavou? 🙂 Když skončí bahenní zápasy, následuje opět koupel v rybníku a poté přírodní „kyblýková sprcha“ v nedalekém potoku. 🙂

Smívám si bahno z vlasů a cítím se neuvěřitelně šťastně! Věřím, že tento projekt bude pokračovat, protože má velký smysl. Zvířata i lidé jsou tady v totální symbióze. Co je víc? Projet se hodinu na slonovi, nechat se vyfotit a jet zpátky do hotelu nebo je sledovat v jejich přirozeném prostředí uprostřed džungle? Zkusit si práci mahutů, dozvědět se více o sloním životě a zahrnout je pozorností, péčí a láskou, kterou možná nikdy nepoznali. My máme jasno! Nikdy nezapomenu na to, jak mě několika tunový kolos obejmul nebo jak jsem si pohladila šestidenní slůně. To jsou zážitky na celý život!!! Děkuju za ně!