Vypadá to, že jsme se ocitli na úplně jiné planetě…. Projíždíme měsíční krajinou a nikde žádní lidé, cítím obrovskou svobodu a klid. Čas se zastavil, není důležitý… Občas se dostaneme do vesničky, kde je jen pár domů, ale pak zase dlouho jedeme a potkáváme jen stáda ovcí, divoké koně, hejna ptáků, kteří křižují stále se měnící oblohu. Tolik krásných obrazů! Jako by to byly jen filmové kulisy, jako by ta krása nemohla být opravdová! Za každou zatáčkou, útesem či horizontem se ukáže vždy něco nového, dramaticky skvostného! Pokaždé lapám po dechu a vykřiknu: „Vidíš to? To je nádhera!“ Zelené pláně střídají vysoké hory pokryté sněhem. Špičaté rozeklané útesy obměňují dlouhé úzké fjordy. Jezera, říčky, vodopády, oceán… Nevím, kam mám koukat dřív. Je to všechno tak intenzivní.
Máme za sebou západní část ostrova a vydáváme se prozkoumat sever…
P.S.
Ještě trochu čísel. 🙂
Na Islandu žije přes 300 000 obyvatel na ploše 103 000 km2 (cca rozloha ČR), což z něj činí nejřidčeji zalidněný evropský stát. V Rejkjavíku a okolí žijí dvě třetiny islandské populace. Je zde dvakrát více ovcí než lidí. 🙂
To je fakt nádhera, ale asi ziminka co?Papa opatrujte se a užívejte té krásy.