Je brzy ráno, slunce pomalu prosvítá z pod mlžného oparu, vzduch je chladný a prosycený různorodými vůněmi. Podzimní krajina nám ukazuje neskutečnou škálu barev. Dříví praská pod nohama, jinak je absolutní ticho… Já, městský člověk, si užívám každé minuty! Nejobyčejnější věci se pro mě stávají doslova luxusem. Proč tomu tak je? V hlavě mi zní citát, který jsem si přečetla před týdnem na výstavě New Brave World v pražském DOXu.

„Pro řadu lidí se dnešní zrychlený a přeorganizovaný svět orientovaný na výkon a úspěch stává místem, kde přestávají být schopni fungovat…“

„My chceme něco dělat!“ Snad nejčastěji vyslovovaná věta tohoto víkendu. Touha po fyzické manuální práci byla v každém z nás. Laptopy, smartphony, wifiny odpojeny a hurá do gumovek! Co bylo samozřejmé pro naše předky, se pro nás stává krásným únikem z hektické reality.

Na ovčí farmě u kamarádky Renaty jako by se zastavil čas – v dobrém slova smyslu. Představte si, že ráno posnídáte štrůdl právě vytažený z pece, namelete si voňavou kávu a do ní nalijete čerstvé ovčí mléko, které jste si před malou chvílí sami nadojili. Pak vyrazíte s partou skvělých lidí do lesa, kde sbíráte dříví a rovnou ho zpracováváte. Co my uděláme s motorovou pilou za tři hodiny, to by naši předci dělali možná několik dní…

Na čerstvém vzduchu pěkně vyhládne, a tak je čas na dobrý oběd. Dýňová polévka, kterou vaříte na starých kamnech s praskajícími polínky nemá chybu. K tomu papriky plněné domácí brynzou a bylinky ze zahrádky. Pak dostanete do ruky „kotouč“ neboli kolečko a jdete sbírat listí. Dalším úkolem je skutálet seno pro ovečky, rozřezat tři padlé vrby, opravit střechu, nezapomenout přikládat do kamen a je to! 🙂 Všichni jsou usměvaví a touží po dalších a dalších úkolech…

Večer si s přáteli sednete ke společnému stolu a při příjemném klábosení ochutnáváte neuvěřitelně lahodné sýry, které vyrábí naše hostitelka. Jsme přeci na ovčí farmě! Nikomu nechybí televize ani Facebook, příběhy sdílíme „offline“, palce nahoru si dáváme spontánně a okamžitě… Neukládáme nic do Cloudu, ale do naší paměti…

Život na farmě je náročný – obzvlášť pro ženu, která je na vše sama… Velký respekt! Pro nás to byla víkendová zábava, pro Renatu je to každodenní těžká dřina. Ale krásná dřina…Jsem vděčná, že jsem mohla s vámi tento víkend prožít! A teď zpátky do zrychleného velkoměsta… Než naskočím zpátky do režimu online, dovolte ještě jednu krásnou myšlenku…

„Člověk nebyl stvořen jako automat, a pokud se jím stane, je zničen základ jeho duševního zdraví.“ Aldous Huxley

Mohlo by se Vám líbit:

Utrácet za cestování se vyplatí! :-)

Zvedla jsem se z gauče a začala chodit…

Cestování zvyšuje kreativitu!