V mlžném oparu probouzejícího se Santiaga se majestátně tyčí k nebi katedrála, ke které ročně putují statisíce poutníků z celého světa. Nezdálo se nám to! Jsme tady! Naše Svatojakubská pouť (Camino) trvala 8 dní a celkem jsme ušli 160 kilometrů. Když jsme se vydali na Camino Portuguese, tak ve mně toto trojciferné číslo vyvolávalo až strach, pocit, že to nemůžu zvládnout… Nikdy jsem přece nic podobného nešla…
Je to neuvěřitelně zvláštní a krásný pocit zároveň. Myslela jsem si, když úspěšně tuto cestu dojdu, že budu šťastná, že je to konečně za mnou, s radostí odhodím batoh a dám nohy nahoru. A víte, co se stalo? Jsem smutná, že je konec! Nejraději bych šla další etapu. Dnes ale již nikam putovat nebudeme, připomíná nám to latinsky psaná „Compostela“ – diplom, který jsme obdrželi v Officina del Pelegrino.
Vše hezké jednou končí, aby mohlo začít něco nového. Nad katedrálou právě svítá – začíná nový den… S Filipem budeme putovat dále naším společným životem, obohaceni o nádherné zážitky, nová přátelství a s pocitem, že se můžeme jeden na druhého spolehnout… Na tuto cestu budeme vzpomínat do konce života. Každému bych doporučila jít své vlastní Camino – objevit a překonat sám sebe…
P.S.
Až vstřebáme všechny ty silné momenty a zážitky, tak napíšeme delší příspěvek, slibujeme. 🙂
To bylo hezký s vámi těch 8 dní cestovat. Večer jsem si vždycky říkala, kde už asi jste.
Díky za průběžné příběhy. Přeji vám hodně štěstí na dalších cestách