Z vietnamské Sapy jsme si to namířili nočním autobusem do města Dien Bien Phu a druhý den rovnou na hranice. Laos nás dostal hned v prvních minutách! Imigrační úředníci byli velmi příjemní, usměvaví a vše bylo perfektně zorganizované. Ano, řekli si o pár nesmyslných poplatků, ale na to už jsme si tady zvykli. 🙂 Po čtyřech hodinách divoké jízdy po klikatých silničkách hustě zalesněnou krajinou jsme dorazili do města Muang Khua, kde jsme přestoupili a po dalších čtyřech hodinách jsme dojeli do „nejošklivějšího města“ v Laosu – pravda je taková, že Oudomxay nebylo vůbec špatné místo, jak psali v průvodci. Druhý den jsme se konečně vydali do města Luang Prabang – perly jihovýchodní Asie. “VIP“ autobus v půlce cesty začal stávkovat, což je tady poměrně normální jev. Řidič během hodiny vyměnil klínový řemen, opravil klimatizaci, pasažéři se občerstvili a mohlo se zase pokračovat. Abych nezapomněla v každém busu v Laosu dostanete při nástupu igelitový pytlík…Místní ho často během jízdy využívají a když je naplněn, letí samozřejmě z okna ven. 🙂

Když jsme vjeli do města Luang Prabang, zapsaného na seznamu Unesco, hned v prvních vteřinách jsme cítili, že tady zůstaneme o něco déle oproti plánu. Jako bychom se přemístili v čase a na jiný kontinent. Příjemně ospalou atmosféru vnímáme na každém kroku a okamžitě se ladíme na místní elegantní vyklidněnou energii. Ulice jsou čisté, žádní otravní nahaněči, ale jen milí lidé hovořící velmi dobře anglicky. Starodávná architektura se mísí s dřevěnými vilkami z dob francouzského kolonialismu. Město se může pochlubit 33 pozlacenými chrámy a na ulicích běžně potkáte mnichy v typických oranžových hábitech. Jako kavárenská povalečka jsem nadšená! Ulice jsou plné zajímavých restaurací, barů a kaváren. Po dvou měsících rýžových a nudlových orgií, je tahle kulinářská perla příjemnou změnou! Naše největší gastronomické objevy v LP:

K restauraci Dien Sabay se dostanete přes chatrný bambusový most. Jejich opravdovou specialitou jsou fondue. My ochutnali s kuřecím masem a zeleninou. Prostředí je neskutečně romantické – dřevěné altánky, posezení na zemi, plápolající svíčky…Neopakovatelná atmosféra uprostřed džungle.

Na snídani doporučujeme JoMa Bakery Cafe – skvělé pečivo, mrkvový dort a lahodná káva…Dánští majitelé se tu vskutku nezapřou.

Určitě stojí za to navštívit i místní noční trh, který je cenově velmi příznivý! Vše je čerstvé, v nabídce je i vegetariánský bufet.

Ikon Bar – Tlumené osvětlení, výzdoba ve stylu třicátých let minulého století a na zdech zajímavé citáty slavných osobností. Avizovaný Tom Waits chraptící z reproduktorů. A šachy…

Ubytovali jsme se v Apple Guest House. Majitel je Laosan, kterého v mládí adoptoval australský manželský pár – opět skvělý příběh! Nyní jeho adoptivní maminka Robin učí laoské děti angličtinu. Jak asi tušíte z předešlých příspěvků, dostali jsme opět nabídku, která se neodmítá. 🙂

Ráno nás Robin vyzvedla a jeli jsme společně na trh, kde jsme koupili dětem knížky pro výuku angličtiny. „Je to tady stále nedostatkové zboží, knihy se dost často ztrácejí,“ vysvětluje Robin. V autě s námi jede ještě Elza ze Skotska a Robin nám začne vysvětlovat, co nás čeká. „Vy dva dostanete třídu nejmladších žáků,“ ukazuje na mě s Filipem. „Budete učit děti anglickou abecedu. Umíte doufám takový ty dětský písničky?“ A začne zpívat: „Ej, bí, sí, dí, í, ef, dží…“ Uff, tak to teda neumíme… „Nevadí, tak se to zatím doučte,“ směje se Robin. Přiznám se, že jsem z toho docela nervozní. Jaká úleva, když přijedeme do vesnické školy a zjistíme, že děti mají sportovně-kulturní den. 🙂 A tak místo výuky předáme ředitelce školy knihy a pozorujeme vystoupení roztomilých malých tanečnic. Jsou to děti z velmi chudých rodin, školu mají vzdálenou třeba až deset kilometrů od domova. Některé nemají ani boty, většina z nich je ušmudlaná, přesto se na nás neustále smějí a vypadají neuvěřitelně šťastně. Strávili jsme s nimi krásné dopoledne, jsem ráda, že jsem je nemusela děsit svým falešným zpěvem. 🙂

Další velký zážitek v Luang Prabang byl obřad Tak Bat. Každé ráno za úsvitu prochází mnišští novicové městem, aby dostali od místních obyvatel almužnu v podobě rýže, banánů, oplatek. Neuvěřitelný zážitek – sedíte v šest hodin ráno na prašné ulici, před sebou máte připravené obětinky a čekáte až se k vám přiblíží procesí mnichů, kteří jsou oblečeni v tradičním oranžovém rouchu. Vybavuje se mi citát od předního učitele buddhismu Thich Nhat Hanha: „Jestliže trávíte veškerý čas pouhým přemítáním o budoucím úspěchu, úplně nám unikne život, protože ten se dá najít pouze v přítomném okamžiku.“

Okolí Luang Prabangu určitě stojí za prozkoumání. Na motorce lze vyrazit na nádherné vodopády Kuang Si, které jsou třicet kilometrů za městem. Projíždí se krásnou krajinou a tradičními vesničkami. Jediná nevýhoda je všudypřítomný kouř v ovzduší, který se šíří z nedalekých lesních spálenišť. V Luang Prabangu je v těchto dnech přes čtyřicetpět stupňů na slunci, takže osvěžení v ledové vodě pod kaskádou vodopádů přijde vhod. Po skoku do blankytně průzračného jezírka mě začnou okusovat malé rybky – ty, co máme v Praze na Václaváku a cizinci za ně platí velké peníze. 🙂 To je ráj! 🙂

Laos a Luang Prabang zejména, je místo, kam bychom se chtěli určitě ještě někdy vrátit!

Mohlo by se Vám líbit:

Je na čase posunout se dál…

Z Laosu do Thajska po Mekongu!