V únoru 2015 jsme odjeli na cestu za poznáním. První text, který se objevil na blogu, byl tento:
Pokud zrovna čtete tento blog, tak nejspíš patříte k mé početné rodině, nejbližším přátelům nebo jste prostě člověk, který hledá inspiraci pro svoji vlastní cestu. Já jsem Dominika a odlétám s přítelem Filipem na nějaký čas do jihovýchodní Asie. Rozhodli jsme se cestovat a nejde nám o to, odškrtat si v průvodci co nejvíce památek a dalších doporučovaných cílů všech českých i světových průvodců. Jde nám o poznání se navzájem, sebe sama (jeho samého) a života jako takového (ano, i toho společného). Zajímají nás příběhy obyčejných lidí a jejich každodenní zvyklosti, slasti, starosti i radosti. Chceme nahlédnout pod pokličku jiných kultur. A to doslova 🙂 Jak nás oba znám, tento blog bude okořeněn exotickými chutěmi a vůněmi všech možných zážitků, pikantností a samozřejmě místních specialit, které hodláme ochutnat. Věřím, že zaujmeme i početnou skupinu českých „foodies“. Každá cesta má cíl. Naším je být inspirován a třeba i inspirovat…
Jedna moudrá žena mi nedávno řekla: „Cestování je vzdělávání prožitkem.“ Přesně tak to cítím! Abych mohla na tak dalekou cestu odjet, musela jsem toho ve svém životě spoustu změnit. Vykročit ze své komfortní zóny – tzn. přestat se bát. (Sebe) poznání jsem se věnovala intenzivně posledních pár měsíců. Je na čase začít to zkusit uplatňovat v praxi. Člověk si má plnit sny a já začínám. A jsem za to moc vděčná!
Poprvé v životě vyrážím někam, kde nemám jasně stanovený itinerář. Naše cesta bude vycházet z intuice a ovlivňovat ji budou především místní lidé, se kterými se potkáme. Chci se nechat unášet, neplánovat, ale zároveň být připravena reagovat na situace a příležitosti, které budou přicházet. Jak říká můj strýc Pavel: „Zážitky jsou jediná věc, kterou vám nikdo nevezme.“ A tak jsem se rozhodla je začít zaznamenávat.
Šťastnou cestu, ať míříte kamkoliv.
DV
Budu s chutí sledovat, jak se tam spolu máte! Enjoy 😉
Drazí moji milovaní,
mám z vás radost, zároveň cítím o vás velkou starost, ale to mámy prostě v sobě máme.
Pište a foťte, UŽÍVEJTE SI VŠE. Mám vás oba moc ráda a chybíte mi u teď oba.
Každý den koukám na harmonogram a v duchu cestuji s vámi. Pusu a pozdravení ze slunečné Prahy máma Ala.
Slovo pokora, to je hodně těžké slovo……., myslím na vás,chybíte mi máma.
I já budu ráda sledovat, jaké zážitky vás na cestě potkávají. Moc vám to přeji, a to z celého svého bytí. Užívejte, jsme tu jen jednou.
AHOJ, zdravím Vás!!! SUPER… opravdu úžasné zážitky, fotky, povídání… Baví mě to v každé větě, jste úžasní… pokračujte, těším se na další zážitky!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Iveta (ŽATEC)
Ahoj Dominiko, moc hezký blog…těším se na další zážitky 🙂 …hrozně ti závidím (samozřejmě v dobrém) taky bych chtěla něco takového zažít a když ted nemůžu, tak si ráda aspon o tom přečtu…snad se mi to taky někdy povede podniknout podobnou cestu (až holky odrostou) 😉 … Štatnou cestu Vendy
Děkujeme 🙂
Čauky cestovatelé, úžasné, Vy se fakt dostanete všude… SUPER, hodně jsem se bavila!!! Iveta (Žatec)
Děkujeme 🙂
Úžasné, nemám slov…….