Jsou to maličkosti a obyčejné prožitky… Je půl osmé ráno. Probudili jsme se v nádherné zátoce vesničky Sougia na jihozápadě Kréty a jdeme se projít po krásné oblázkové pláži, kterou začínají osvětlovat první paprsky. Tohle místo je speciální – je jiné – jako by se tady zastavil čas. Pár malých penzionů, útulných taveren a pohodových barů. Žádný turismus ve vzduchu, dokonalá pohoda. Lidé se tu pohybují a chovají tak nějak jinak..
V tuto brzkou ranní hodinu jsme na pláži úplně sami. Ostatní „obyvatelé“ jsou ještě ve stanech či v přilehlých jeskyních. Ano jeskyních! 🙂 Zdejší komunita žije naprosto v souladu s přírodou – jako bychom se vrátili v čase…
Vylezu na skálu, pozoruju Filipa a najednou opět přichází ten známý pocit. Vděčnost! Za nádhernou přírodu okolo nás, za to, že jsme se my dva potkali… Vše vnímám velmi intenzivně a dochází mi, že právě tyto okamžiky mě dělají šťastnou! Lehký vánek ve vlasech, slaný vzduch, první paprsky na mém těle, oblázky, které masírují moje chodidla… Spontánně nás napadne skočit nazí do moře… Čirá radost! Připadám si, že jsem se vrátila do dětství, raduju se z maličkostí. Jako bych si vzpomněla na něco, co jsem uměla sama od sebe už dávno… Nikde nikdo… Jen my dva… Ztraceni v čase a prostoru a přitom naživu…
To je to, proč cestujeme! Zažíváme věci, na které v každodenním životě nemáme moc čas a ani myšlenky.
Zastavíme v zapadlé vsi a prokecáme ráno s místňákama… Prostě jen tak… Nebo si koupíme med přímo od včelaře…Či se ubytujeme v domě, který vlastní rodina, jež chová ovce, a tak máme možnost zúčastnit se rodinné oslavy… Kdy jste si lehli naposledy nazí na rozpálenou oblázkovou pláž a cítili se svobodní? K životu potřebujeme velmi málo… Zážitky dělají z našich cest to, o čem pak vyprávíme doma rodině a přátelům, žádné suvenýry to nemohou vyvážit. Užívejte si a radujte se jako děti…
Super fotky, koukám že užíváte 🙂